Budoucí cukrářky a zedníci si zvyšovali kvalifikaci v Bavorsku

25.11.2014 Chebský deník - Letošních Mariánskolázeňských dialogů se zúčastnilo kolem 180 zástupců podniků, úřadů, institucí z východního Bavorska, Rakouska, Čech a Slovenska. Diskutovali o společné hospodářské oblasti mezi metropolemi Praha, Norimberk, Mnichov a Vídeň.  

Akce je určená odborníkům, ale každoročně se jí účastní i nastupující generace. Tři budoucí cukrářky ze Střední zemědělské a potravinářské školy v Klatovech a učeň ze třetího ročníku oboru zedník ze Středního odborného učiliště stavebního v Plzni referovali o svých zkušenostech z týdenní praxe v Bavorsku. Praxi umožnil organizátor dialogů, Řemeslnická komora Dolní Bavorsko­Horní Falc z Regensburgu.

Klatovská škola vyslala své učně do Bavorska poprvé. Z přihlášených zájemců vybrala 12 praktikantů, kteří odjeli do školicího střediska řemeslnické komory ve Straubingu. Pro výběr byly rozhodující dosažené výsledky v praktických a odborných předmětech, k jazykovým znalostem se nepřihlíželo. Praktikanti poznali nové receptury a techniky. I za své kolegyně řekla Adéla Burešová: „Nejvíce jsme je asi překvapily tím, jak rychle jsme se naučily pracovat s karamelem, se kterým jsme nikdy předtím nepracovaly. Sklidily jsme také pochvalu za to, že jsme si své pracovní místo vždy pečlivě uklidily. Na to nebyli ve výcvikovém středisku od německých učňů zvyklí.“ Učně překvapilo, že v Bavorsku dávají do těsta při jeho přípravě nejen vodu, jak je tomu v Čechách, ale i šupinky ledu. Těsto se tak lépe propracuje.

Spolupráci plzeňské školy s řemeslnickou komorou přiblížil účastníkům dialogů ředitel školy Mgr. Miloslav Štefek. Spolupráce začala v roce 2008 a neustále se rozvíjí. Před třemi lety proběhl první kurz upevňovací a lešenářské techniky, zakončený zkouškou. Účastníci získali německé osvědčení, které je opravňuje vykonávat tuto činnost i v Německu. Praktická výuka učňů z různých stavebních oborů probíhá opakovaně ve výukových střediscích řemeslnické komory v Regensburgu, Weidenu a Pasově. Kurzy prošli malíři, tesaři, truhláři, instalatéři i zedníci. Posledního kurzu, který byl zároveň pilotním, neboť se výuka konala jen v němčině a společně pro německé i české zednické učně, se zúčastnil i Jan Weis. Učni nejprve vyzdili zídku a tu pak následně omítali – to nebylo nic nového, takové práce již dělali ve škole. Nové byly některé technologické postupy a jiné materiály, než s jakými se pracuje v Čechách. „My Češi jsme byli pomalejší, protože nemáme tolik praxe, ale zato jsme měli na pracovišti větší pořádek,“ zdůraznil závěrem Jan Weis. Ve škole se učí německy a pobyt v Bavorsku ho motivoval k tomu, aby se napříště němčině více věnoval.

Kvůli ubývajícímu počtu žáků dochází na obou stranách hranice k tomu, že se v některých oborech nenajde dostatek mladých pro to, aby se vytvořila učňovská třída. V Sokolově to pan Daňo, člen revizní a kontrolní komise cechu malířů, vyřešil tak, že se dohodl se soukromou školou, která mu otevřela třídu pro jeho tři malířské učně. Musí za ně platit a učni od něj dostávají i stipendium. „Takovýto postup bohužel nejde u státních škol,“ doplňoval Radomil Konečný, cechmistr Cechu malířů a lakýrníků České republiky. S problémy v učňovském školství se setkává i Cech topenářů a instalatérů České republiky, který na akci zastupoval jeho prezident Bohuslav Hamrozi. „Rádi bychom v této oblasti spolupracovali s bavorskou i rakouskou stranou,“ řekl Hamrozi. Mohlo by dojít k přeshraničnímu spojení odborného vzdělávání učňů? Jazyková bariéra a rozdíly ve školních systémech zdánlivě hovoří proti tomu. Ale Thomas Neumann ze střední odborné školy Europa­Berufschule Weiden vysvětlil, že na jeho škole již v roce 2008 byla smíšená třída pro dvouletý učňovský obor. Spolupracovali se střední průmyslovou školou v Tachově a s německými firmami a jejich českými pobočkami. „Začátek byl vzhledem k jazykové bariéře obtížný, ale nakonec všichni čeští i němečtí účastníci u závěrečných českých i německých zkoušek obstáli,“ informoval Neumann. Tento projekt však kvůli nedostatku finanční podpory nemohl dále pokračovat.

Účastníky Mariánskolázeňských dialogů přišel pozdravit i nový starosta Mariánských Lázní Ing. arch. Vojtěch Franta. „Ve své funkci jsem dnes první den a hned se mohu účastnit této úžasné mezinárodní akce. Přáli bychom si, aby takovýchto akcí bylo v Mariánských Lázních více,“ řekl Franta. Ocenil témata, která zde ve třech pracovních skupinách byla diskutována, a vyjádřil nutnost, aby si mladí lidé vážili místa, odkud pochází, a aby se do těchto míst i po studiu nebo po pobytu v cizině vraceli.

Joachim Ossmann, ředitel pracovního úřadu ve Schwandorfu, ukázal, jak velkou roli dnes již ve východobavorské ekonomice hrají pracovníci z Čech. Z celkem asi 15.000 českých pracovních sil je jich v Bavorsku zhruba 10.000 zaměstnáno mezi městy Hof a Pasov. Obzvláště rádi pracují Češi v Bavorsku v oblasti do 40 kilometrů od hranice, protože mohou denně dojíždět do práce – většina jich je zaměstnána v okresech Cham, Regen a Tirschenreuth. Práci nacházejí především ve zpracovatelském průmyslu, v pohostinství a také v oblasti obchodu a dopravy.

Němci se podstatně méně odvažují jít za prací přes hranici: Jen okolo 300 Němců je činných např. v Plzeňském kraji. Ossmann zdůraznil, že podobná hospodářská struktura obou stran hranice v zásadě vytváří vynikající základy pro společný hospodářský prostor. Jak na německé, tak i na české straně jsou dominantními odvětvími zpracování kovů a elektroinstalace.

Vývoj, který oba regiony shodně zaměstnává, jsou demografické změny. Zdeněk Novotný, ředitel Úřadu práce v Plzni, varoval před tím, věřit, že čeští učni by mohli vyřešit východobavorský problém s nedostatkem učňů. „Také u nás musíme očekávat pokles populace. Nebudeme schopni pokrýt německou poptávku.“ Pro mnohé učební obory se dorůstající pracovní síly nacházejí jen velmi těžce. Jako obranný prostředek jsou v Česku již nasazována tzv. „motivační stipendia“, referovali zástupci českých úřadů práce. V oborech, které zoufale hledají pracovní síly, jsou takto podporováni učni měsíční částkou ve výši 1.500 až 3.000 korun.

Dialogy opět ukázaly potřebu řešit mnohé problémy v příhraničních oblastech EU.

Firmy se nadále denně potýkají s překážkami při poskytování práce a dodávkách přes hranice. Ačkoliv EU již mnoho oblastí hospodářství jednotně reguluje směrnicemi, platí například u stavebního práva nebo pro nařízení o bezpečnosti práce národní zákony a ustanovení. Patří sem nezbytná úřední povolení a ohlašovací povinnosti. Porovnávala se zde činnost kontrolních orgánů na stavbách v Čechách a v Německu. Účastníci se také věnovali problematice uznávání odborné kvalifikace, vysílání pracovníků do sousedního státu a uznání technických kompetencí firem.

V našich regionech existuje již více přeshraničních projektů a sdružení, například Evropský region Dunaj­ Vltava, regionální kooperace, Euregia, Strategie EU pro Podunají. Nyní jde především o to, aby se tyto iniciativy vzájemně lépe propojily a nevznikaly paralelní struktury.

Chápat příhraniční regiony jako šanci: Toto poselství vzešlo ze sedmých Mariánskolázeňských dialogů. „My žijeme v nádherné a záviděníhodné oblasti ve středu Evropy,“ zdůraznil Dr. Georg Haber, prezident Řemeslnické komory Dolní Bavorsko­Horní Falc. Nyní platí sjednotit hospodářské síly a zajistit si tak budoucnost.

Ludwig Rechenmacher, vedoucí oddělení zahraničního hospodářství řemeslnické komory a organizátor Mariánskolázeňských dialogů, pozval přítomné na příští dialogy a zakončil akci slovy: „Zde mohou všichni svobodně vyslovit svůj názor, to se již stalo naší značkou.“

Jaroslava Blažek