Semináře o potřebnosti národního rámce kvalifikací

Ve dnech 25. a 26. října 2012 proběhly v Evropském domě diskuzní semináře s názvem "Potřebujeme národní rámec kvalifikací?“. Seminářů se zúčastnili zástupci odborné veřejnosti z oblasti vzdělávání i trhu práce, ministerstva školství i krajských úřadů. Na seminářích bylo diskutováno, co je a k čemu může být národní rámec kvalifikací, představeny evropské souvislosti, vytváření národních rámců kvalifikací v sousedních zemích a návrh národních deskriptorů odpovídajících úrovním 1-4  Evropského rámce kvalifikací. 

Většina účastníků seminářů se shodla na tom, že vytvořit český národní rámec kvalifikací je potřeba. Národní rámce kvalifikací vznikají nebo jsou již vytvořeny ve všech ostatních evropských zemích. Jejich vznik je často podmíněn snahou o důvěryhodnost přiřazení národních úrovní kvalifikací k jednotnému evropskému rámci kvalifikací (EQF), avšak jejich hlavním motivem je většinou důsledné zavádění a užívání principu výsledků učení a zlepšení kvality vzdělávání.

Semináře organizovalo Koordinační centrum pro EQF, které funguje při Národním ústavu pro vzdělávání. Jeho zástupci spolu s představiteli Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy představili přítomným, co národní rámec kvalifikací je, jak pojaly jeho vznik různé evropské země a k čemu může být proces kolem jeho vzniku i výsledný stav prospěšný. Zkušenosti z Evropy nám ukazují, že se jednotlivé státy při vytváření národních rámců kvalifikací potýkají s podobnými problémy, že však tuto zkušenost hodnotí velmi pozitivně. Při vzniku národních rámců spolu totiž diskutují, komunikují a spolupracují zástupci z různých sektorů vzdělávání a další aktéři, a tím vzniká vhodná příležitost k diskusi o potřebnosti a podobě reforem, k řešení existujících problémů, k vyjasnění terminologie a k prosazování celoživotního učení pro všechny.

V diskuzi vyjádřili účastníci semináře přání, aby vznik národního rámce plnil zejména komunikační roli mezi jednotlivými sektory vzdělávání tak, aby např. učitelé na středních školách věděli, co od jejich absolventů očekávají vysoké školy či zaměstnavatelé.

Úkolem národního rámce kvalifikací, který se dá definovat jako žebříček úrovní dosažených znalostí a dovedností, je umožnit klasifikaci stávajících i budoucích kvalifikací podle toho, co absolvent opravdu zná, čemu rozumí a je schopen vykonávat.   Jednoduše řečeno – podstatné není to, co a jak dlouho se ve škole učíte, ale co po jejím absolvování skutečně umíte. Výhodou národních rámců kvalifikací je také to, že zahrnují všechny typy kvalifikací, tedy nejen ty, které člověk získá ve škole, ale i takové, které jsou mu uděleny uznáním neformálního a informálního učení, tedy po složení zkoušky, na kterou se může jedinec připravovat na různých kurzech, seminářích, samostudiem, praxí atd.