Školy a sociální partneři

Každá škola by se měla snažit o rozvíjení spolupráce se sociálními partnery – tedy s představiteli obce či regionu, kde působí, se zaměstnavateli a dalšími místními institucemi, s rodiči žáků atd. Pro školy odborné je ale specifická spolupráce s firmami a ta se projevuje i při tvorbě ŠVP.

ImageNa rozdíl od škol základních a z větší míry i gymnázií, musí střední odborné školy všech typů zajímat, zda jsou jejich absolventi připraveni tak, aby obstáli v moderním provozu daného oboru. Souvisí to s faktem, že se stále zvyšují nároky na to, aby školy zaručily určitou úroveň svých absolventů, kteří budou v praxi schopni se přizpůsobit požadavkům zaměstnavatelů na zvládnutí nových technologií.

Školy, které začínají pracovat na svém ŠVP, napřed analyzují svou dosavadní práci. K této analýze patří i zjištění, do jaké míry jsou absolventi úspěšní při dalším studiu a jak se uplatňují na trhu práce, jaká je jejich nezaměstnanost, jak jsou v podnicích hodnoceni, které kompetence jim podle zaměstnavatelů chybějí. Právě z toho důvodu je pro střední odborné školy nezbytné navázat užší spolupráci s několika - obvykle většími - zaměstnavateli v regionu, kde působí.

Zástupci těchto podniků se potom podílejí na zpracování vzdělávacího programu školy, mají tedy možnost ovlivňovat jeho obsah a pojetí. ŠVP by pak měl odpovídat nejenom regionálním specifikům, ale i potřebám podniků, které jsou nejčastějšími zaměstnavateli absolventů dané školy.

Pokud jde o spolupráci s podnikovou sférou, pak mnohé školy s ní mají již letité zkušenosti. V řadě případů v podnicích probíhá praktický výcvik žáků, protože škola nemá nejmodernější technické vybavení. Když už spolupráce funguje, obvykle není pro školu příliš obtížné přesvědčit partnery, aby spolupracovali i při vytváření ŠVP. Těžší pozici mají školy, které zatím s podniky spolupracovali nedostatečně. Pro ně je tvorba ŠVP impulsem, aby se této oblasti věnovaly více než dosud.

Zkušenosti z této spolupráce ovšem nejsou ve všech případech pozitivní. Aby podnik mohl kvalitně komunikovat se školou, posuzovat vzdělávací programy, poskytovat žákům možnost praxe, exkurze atd., musí být určeni pracovníci, kteří se tomu pravidelně věnují, což jde na úkor jejich dalších úkolů ve firmě.

Tato „investice do vzdělání“ by proto měla být výhodná nejen pro školu, ale i pro danou firmu. Právě o tom by škola měla přesvědčit vedení podniků. Ne v každé firmě ale jsou vytvořeny takové podmínky, aby vznikl zájem podílet se na vzdělávání žáků.