Pomáháme zlepšovat znalosti žáků základních škol v první pomoci

Příklad dobré praxe; téma: Spolupráce se sociálními partnery

Autorka: Bc. Radka Jeníčková, Mgr. Jitka Hrabáková

Škola: Vyšší odborná škola ekonomická, sociální a zdravotnická, Obchodní akademie, Střední pedagogická škola a Střední zdravotnická škola, Most, příspěvková organizace, Zdeňka Fibicha 2778, 434 01 Most



Klíčová slova


projektové vyučování, první pomoc, práce ve skupinách, interaktivní forma výuky, zážitková pedagogika

 

 

Stručná anotace


Specifické využití projektové výuky v předmětu první pomoc. Žáci SZŠ a VOŠ předávají své poznatky z první pomoci žákům ZŠ. Žáci SZŠ a VOŠ se na projektové vyučování řádně připravují, aby výuka byla přiměřená schopnostem i rozumovým vědomostem dané skupině žáků ze ZŠ. Žáci ZŠ si při realizaci projektu rozšíří znalosti nejen teoreticky, ale zejména prakticky. Projektové vyučování můžeme zařadit do zážitkové pedagogiky. Příklad dobré praxe zdůrazňuje význam přípravné fáze a dobré organizace projektu, na níž se vedle učitelů podílejí sami žáci. V příspěvku je popsán mechanismus realizace i výsledky projektového vyučování.

 

 

Kontext

 

Do projektového vyučování první pomoci jsou zapojeni žáci SZŠ či VOŠ, kteří prošli výukou předmětu první pomoc s kladným hodnocením a projevili zájem o metodu projektového vyučování. Práce na projektu vyžaduje zájem o první pomoc, dobrou motivaci žáků a vzájemnou komunikaci. Projekt se realizuje prostřednictvím pracovních skupin (stanovišť) po 2-3 žácích SZŠ a VOŠ, kteří předávají své vědomosti a praktické dovednosti cca 25 žákům (může být i více) ZŠ. Výuka probíhá během celého den, většinou jednou ročně. Naše škola se účastní projektového vyučování první pomoci celkem na pěti ZŠ.

 

 

Cíle


Cílem je vybavit žáky ZŠ základními odbornými znalostmi a dovednostmi potřebnými k poskytnutí první pomoci. Projektové vyučování vede žáky ZŠ k poznání a porozumění tomu, proč a jak se má první pomoc poskytovat. Modelové situace přibližují příčiny, důvod či význam poskytování první pomoci.

Žáci SZŠ a VOŠ si rozšiřují získané odborné kompetence, učí se argumentovat, nést odpovědnost za svou činnost, reagovat samostatně, kreativně a flexibilně.

Dalším cílem je zvýšit prostřednictvím projektového vyučování a zážitkové pedagogiky motivaci a samostatnost žáků základních i středních škol.

 

 

Realizace


Na naší škole má výuka první pomoci dlouholetou tradici. Umět poskytnout první pomoc by mělo patřit k základnímu vzdělání každého člověka. Poskytnout pomoc druhému člověku, který je v nouzi, by mělo být samozřejmostí, bohužel ne vždy tomu tak je. Statistiky, které uvádějí počet neposkytnutí první pomoci, jsou varovné, a proto jsme se rozhodli udělat něco, abychom tuto statistiku snížili. Předávání odborných informací a dovedností „dětí“ dětem nám přišlo jako dobrý nápad. Proto jsme pro projektové vyučování první pomoci zvolili interaktivní formu výuky s využitím zážitkové pedagogiky.

Důležitá je spolupráce jednotlivých škol a získání důležitých informací v časovém předstihu. Informace k časovému harmonogramu (jak dlouho má výuka trvat), věková hranice zúčastněných žáků, počet žáků, požadavky na organizaci (zajištění celé výuky nebo jen části) či zpracování požadovaných témat (co má výuka obsahovat) jsou pro naši přípravu stěžejní. Důležité jsou i prostory, které jsou k dispozici. Ideální je výuka ve více třídách (v jedné s diaprojektorem a v dalších, ve kterých se dají vytvořit daná stanoviště).

 

Poté následuje:

 

  1. Výběr a rozdělení žáků SZŠ a VOŠ do pracovních skupin, výběr tématu - převážně bývají témata: Krvácení, polohy a transport, kardiopulmonální resuscitace, popáleniny, obvazování); základní pokyny ke zpracování (aby odpovídalo věkové hranici žáků ZŠ) a organizaci (časové rozmezí pro jednotlivá stanoviště), stanovení časového harmonogramu pro přípravu a potřebný nácvik. 2-3 žáci připraví jedno téma = jedno stanoviště dle výše uvedených pokynů.
  2. První kontrola práce jednotlivých skupin: Rozdělení práce v týmu, soupis literatury, zdrojů, potřebných pomůcek.
  3. Druhá kontrola a konzultace: Předložení podrobné osnovy práce, příprava modelových situací, pomoc žákům při řešení případných problémů.
  4. Třetí kontrola a konzultace: Praktický nácvik, ukázky připravených modelových situací.
  5. Další konzultace dle potřeby
  6. Poučení žáků SZŠ a VOŠ o BOZP, příprava pomůcek - kontrola funkčnosti, příprava k převozu na ZŠ

Realizace projektového dne:

Většina projektových dnů první pomoci probíhá celý den, 4-5 vyučovacích hodin. BOZP u žáků ZŠ většinou zajistí třídní učitelka v předstihu.

  1. První hodinu probíhá výuka pomoci dataprojektoru a prezentace. Učitelka SZŠ a VOŠ seznámí žáky ZŠ s úvodem do předmětu první pomoci, zjistí, jaké mají žáci vědomosti a co všechno o první pomoci vědí. Na tyto vědomosti poté naváže. Seznámí je s technickou, laickou i odbornou první pomocí, včetně potřebných telefonních čísel a obsahu volání. Není opomenuta ani právní legislativa. Na tento úvod již navazuje odkaz na jednotlivá stanoviště. Důležité je upozornění na možnost nevolnosti u maskovaného poranění. Žáci SZŠ a VOŠ si zatím jednotlivá stanoviště připraví.
  2. Žáci ZŠ se s průkazkami rozdělí do skupin (podle počtu stanovišť). Každá skupina jde k jednomu stanovišti a po domluveném časovém limitu přejde k dalšímu. Do průkazek píší žáci SZŠ a VOŠ jednotlivé poznámky (šikovný, snaží se, nebo pouze namalují kontrolní obrázek, aby bylo vidět, že žák stanovištěm prošel).
  3. Poté probíhá na jednotlivých stanovištích zábavnou formou předávání odborných znalostí a praktických dovedností.  Většinou jsou 4 stanoviště: stanoviště krvácení, kde se maskují různé druhy poranění a žáci se je učí ošetřovat, stanoviště polohování a transportu, kde se žáci učí ukládat poraněného do vhodné polohy či jej někam přesunout, stanoviště kardiopulmonální resuscitace, kde se žáci učí resuscitovat na různých modelech (dospělého člověka, dítěte, staršího silného člověka či kojence), stanoviště popálenin a obvazování, kde se žáci učí ošetřovat jednotlivé stupně popálenin, obvazovat jednotlivé části těla či znehybňovat pomocí dlah. Všechny kroky a praktické ukázky jsou doplňovány odborným teoretickým zdůvodněním.
  4. Když žáci ZŠ projdou všechna stanoviště, nastává opět teoretické zhodnocení. Žáci vyplní krátký test, který ověří získání odborných znalostí. Chybné odpovědi jsou znovu objasněny. Test obsahuje dotaz na zhodnocení celé akce, zda se akce zdařila či nikoli, zda byla přínosná a něco žáky naučila, jaké stanoviště se nejvíce líbilo, jaké mají připomínky.
  5. Po vyhodnocení většinou následuje sladká odměna, kterou zajistí třídní učitel žáků ZŠ. Žáci SZŠ a VOŠ  uklidí pomůcky a zajistí jejich převozu zpět na zdravotnickou školu.
  6. Celá akce je vždy fotodokumentována. Také musí být sepsat záznam, který se předává vedení školy.



Výsledky


Projektové vyučování bylo hodnoceno vždy jako zdařilé, úvodní prezentace byla doplněna obrazovým materiálem, nicméně stěžejní byla jednotlivá stanoviště, kde žáci SZŠ a VOŠ předávali odborné vědomosti a praktické dovednosti žákům ZŠ. Výuka probíhala zejména formou modelových situací, které byly pro žáky ZŠ atraktivní a zajímavé a udržovali jejich pozornost. Dle hodnocení žáků ZŠ sklidila úspěch všechna stanoviště, nejvíce se však líbilo stanoviště krvácení, kde se simulovaly různé druhy poranění, které se pak žáci učili ošetřovat.

 

Projektové vyučování přineslo našim žákům nejen prohloubení odborných kompetencí, ale ověřovalo jejich schopnosti tyto kompetence prakticky používat, spolupracovat v kolektivu a samostatně řešit problémy. Výuka přispěla i k rozvíjení komunikativních kompetencí.

 

Úskalí bychom někdy viděly v omezeném časovém limitu pro jednotlivá stanoviště, neboť žáci ZŠ si vždy nestihli modelovou situaci jednotlivě vyzkoušet.

 

Další úskalí by mohlo nastat v nepřiměřeném rozsahu či náročnosti jednotlivých úkolů vzhledem k věku a schopnostem žáků ZŠ. Proto je důležitá spolupráce zapojených základních škol již ve fázi přípravy projektu.



Nutné pomůcky a prostředky


- dataprojektor, flashdisc

- dokumentační materiál – odborná pexesa, obrázky, tiskopisy

- odborné modely – resuscitační model dospělého člověka, kojence, staršího silného člověka,

resuscitační model se signalizací

- odborné pomůcky – kufřík na maskování poranění, obinadla, dlahy, lékárničky,

- karimatky



Použitá literatura a zdroje


Kurucová, A.: První pomoc, pracovní sešit pro studenty SZŠ a zdravotnických lyceí. Praha: Grada, 2008, ISBN 978-80-247-2168-2

Štěpánek, K., Pleskot, R. a kol.: První pomoc zážitkem. Brno: Computer Press a.s., 2009, ISBN 978-80-251-2564-9