Rozvoj výuky cizích jazyků

Aktivní znalost cizích jazyků usnadňuje přístup k informacím, umožňuje účinnější mezinárodní komunikaci i intenzivnější osobní kontakty a orientaci jedince v řadě oblastí a témat. Z hlediska vzdělávání podstatným způsobem zvyšuje mobilitu žáků a studentů v průběhu studia a absolventům rozšiřuje možnosti uplatnění na trhu práce. Proto je jazykové vzdělávání v České republice dlouhodobě reflektované jako nezbytnost.

V současné době je ve výuce cizích jazyků kladen důraz na zvyšování komunikativní úrovně, aby žáci mohli v tomto jazyce bez problémů hovořit o běžných tématech, navazovat společenské a osobní vztahy a naučili se chápat a respektovat kultury a zvyky jiných lidí. 

Fotolia_54476287_Subscription_XXL.jpg

Metodologický přístup k výuce jazyků

Pravděpodobně nejrozšířenějším metodologickým východiskem (přístupem k jazyku samotnému i ke způsobu výuky) je v českých školách komunikativní přístup. Mezi základní kompetence při komunikaci v cizím jazyce patří schopnost předat obsah sdělení více osobám mluvenou i psanou formou. Důležitý je posun od zaměření na gramatiku ke komunikativním jazykovým prostředkům (například různé funkce jazyka v procesu komunikace).

Z metodického hlediska se v moderním přístupu k výuce upřednostňují tzv. aktivizující výukové metody. Aktivita však nepředstavuje sama o sobě cíl, je prostředkem k osobnostnímu růstu, k rozšiřování a prohlubování kompetencí. Aktivita se přetváří v samostatnou práci, kdy žák, sice pod dohledem učitele, ale se snižující se cizí pomocí zvládá výchovně vzdělávací situace tak, aby se mohl postupně maximálně osvobodit od přímého vedení a ovlivňování.

V našem prostředí se nejčastěji uplatňují metody diskusní, heuristické situační a inscenační a didaktické hry. Dalším nástrojem je metoda obsahově a jazykově integrovaného vyučování (CLIL - Content and Language Integrated Learning). CLIL představuje, v tom nejširším slova smyslu, výuku nejazykového předmětu s využitím cizího jazyka jako komunikačního prostředku. Nejčastěji se objevuje ve dvou formách. První z nich je hard CLIL, kde je výběr obsahu podřízen především obsahovému cíli a umožňuje výuku částí nebo celého obsahu vzdělávacího oboru v cizím jazyce. Soft CLIL začleňuje tematický obsah nejazykového předmětu do výuky jazyka, takže je výběr obsahu podřízen jazykovému cíli.

Pro komplexní osvojování a evaluaci jazykových znalostí je nutné systematicky využívat širokou škálu nástrojů, strategicky je propojovat a vzájemně doplňovat. Většina moderních přístupů klade důraz na funkčně obsahovou stránku jazyka (komunikativní strategie, smysluplnost, soudržnost a srozumitelnost textu, plynulost promluvy), zatímco strukturální složka jazyka (gramatika, výslovnost, intonace) je částečně upozaděna, pokud nebrání v porozumění.

V rámci hodnocení je kladen důraz na průběžné formativní hodnocení, které má umožnit cílenou podporu, vedení a poučení zaměřené na zlepšení výkonu a odstranění nedostatků v práci žáka. Zároveň je však potřeba udržet srovnatelnou kvalitu úrovně znalostí cizích jazyků. Asi nejpoužívanějším nástrojem je Společný evropský referenční rámec (dále SERR), který definuje v oblasti cizích jazyků šest úrovní, A1 - C2.


Prioritami oblasti intervence Rozvoj cizích jazyků jsou:

  • Metodicko-didaktické a jazykové semináře pro pedagogické pracovníky (PP)

Vzdělávání pedagogických pracovníků by mělo být systematické s konkrétními výstupy a jasným dopadem na kvalitu výuky (párová výuka, mentoring, hospitace). Jazykové kurzy by se měly orientovat na učitele jazyků (posilují a upevňují jazykovou úroveň učitelů), i na učitele především odborných předmětů (např. využití metody CLIL). Nehledě na další důležité oblasti vzdělávání, jako jsou např. ICT kompetence a jejich využití ve výuce.

  • Mobilita žáků a pedagogických pracovníků

Mobilita umožňuje rozvoj a rozšíření znalostí cizího jazyka. Zároveň je ukotvuje v reálném kontextu. Pedagogickým pracovníkům nabízí především možnost udržení profesní úrovně znalostí, pomáhá orientovat se v cizojazyčných zdrojích a aktuálních kulturních i odborných tématech. Žákům mobilita nabízí vzdělávací aktivity, které jsou spojeny s přímým kontaktem s dalšími účastníky projektu, mají řízený průběh a konkrétní ověřitelné výstupy (projekt eTwinnig, projekty Erasmus+).

  • Zvyšování a ověřování úrovně jazykových schopností

Vedle již zmíněné nutnosti zvyšování úrovně jazykových schopností zejména v souvislosti s přechodem do zaměstnání či následnému studiu, musí být zmíněna i šíře jazykových znalostí. Zde je zřejmý požadavek na výuku dalšího cizího jazyka na SŠ, na úrovni alespoň A2 (dle SERR) u maturitních oborů. K ověřování úrovně jazykových schopností pak slouží různé diagnostické a hodnotící nástroje (např. informační systém InspIS České školní inspekce).

  • Rozvoj předmětových týmů (PT)

Ty mají sloužit k základní podpoře pedagogických pracovníků a systematické koordinaci jazykového vzdělávání. PT se mohou zaměřit na podporu personální (rodilí mluvčí, začínající učitelé), materiální (tvorba vlastních výukových, zejména odborných, materiálů), efektivní využívání digitálních technologií, pořádání jazykových soutěží atd.).


P_KAP_pojeti_Rozvoj_vyuky_cizich_jazyku_03042018.pdf P_KAP_pojeti_Rozvoj_vyuky_cizich_jazyku.pdf (989,32 KB)


 Podívejte se na videometodiky k této oblasti:

Pojetí jazykového vzdělávání Hlavní oblasti intervence rozvoje cizích jazyků
PKAP_Prezentace_Cizi_jazyky_cast1.pdf Textové materiály z videometodiky ke stažení PKAP_Prezentace_Cizi_jazyky_cast2.pdf Textové materiály z videometodiky ke stažení
Tvorba ŠAP
PKAP_Prezentace_Cizi_jazyky_cast3.pdf Textové materiály z videometodiky ke stažení


Garant oblasti:

Mgr. Lýdie Valešová


 Strategické dokumenty k soudobému pojetí jazykového vzdělávání