Rozvoj výuky cizích jazyků

Aktivní znalost cizích jazyků usnadňuje přístup k informacím, umožňuje účinnější mezinárodní komunikaci i intenzivnější osobní kontakty a orientaci jedince v řadě oblastí a témat. Z hlediska vzdělávání podstatným způsobem zvyšuje mobilitu žáků a studentů v průběhu studia a absolventům rozšiřuje možnosti uplatnění na trhu práce. Proto je jazykové vzdělávání v České republice dlouhodobě reflektované jako nezbytnost.

V současné době je ve výuce cizích jazyků kladen důraz na zvyšování komunikativní úrovně, aby žáci mohli v tomto jazyce bez problémů hovořit o běžných tématech, navazovat společenské a osobní vztahy a naučili se chápat a respektovat kultury a zvyky jiných lidí. 

Fotolia_54476287_Subscription_XXL.jpg

Metodologický přístup k výuce jazyků

Pravděpodobně nejrozšířenějším metodologickým východiskem (přístupem k jazyku samotnému i ke způsobu výuky) je v českých školách komunikativní přístup. Mezi základní kompetence při komunikaci v cizím jazyce patří schopnost předat obsah sdělení více osobám mluvenou i psanou formou. Důležitý je posun od zaměření na gramatiku ke komunikativním jazykovým prostředkům (například různé funkce jazyka v procesu komunikace).

Z metodického hlediska se v moderním přístupu k výuce upřednostňují tzv. aktivizující výukové metody. Aktivita však nepředstavuje sama o sobě cíl, je prostředkem k osobnostnímu růstu, k rozšiřování a prohlubování kompetencí. Aktivita se přetváří v samostatnou práci, kdy žák, sice pod dohledem učitele, ale se snižující se cizí pomocí zvládá výchovně vzdělávací situace tak, aby se mohl postupně maximálně osvobodit od přímého vedení a ovlivňování.

V našem prostředí se nejčastěji uplatňují metody diskusní, heuristické situační a inscenační a didaktické hry. Dalším nástrojem je metoda obsahově a jazykově integrovaného vyučování (CLIL - Content and Language Integrated Learning). CLIL představuje, v tom nejširším slova smyslu, výuku nejazykového předmětu s využitím cizího jazyka jako komunikačního prostředku. Nejčastěji se objevuje ve dvou formách. První z nich je hard CLIL, kde je výběr obsahu podřízen především obsahovému cíli a umožňuje výuku částí nebo celého obsahu vzdělávacího oboru v cizím jazyce. Soft CLIL začleňuje tematický obsah nejazykového předmětu do výuky jazyka, takže je výběr obsahu podřízen jazykovému cíli.

Pro komplexní osvojování a evaluaci jazykových znalostí je nutné systematicky využívat širokou škálu nástrojů, strategicky je propojovat a vzájemně doplňovat. Většina moderních přístupů klade důraz na funkčně obsahovou stránku jazyka (komunikativní strategie, smysluplnost, soudržnost a srozumitelnost textu, plynulost promluvy), zatímco strukturální složka jazyka (gramatika, výslovnost, intonace) je částečně upozaděna, pokud nebrání v porozumění.

V rámci hodnocení je kladen důraz na průběžné formativní hodnocení, které má umožnit cílenou podporu, vedení a poučení zaměřené na zlepšení výkonu a odstranění nedostatků v práci žáka. Zároveň je však potřeba udržet srovnatelnou kvalitu úrovně znalostí cizích jazyků. Asi nejpoužívanějším nástrojem je Společný evropský referenční rámec (dále SERR), který definuje v oblasti cizích jazyků šest úrovní, A1 - C2.


Prioritami oblasti intervence Rozvoj cizích jazyků jsou:

  • Metodicko-didaktické a jazykové semináře pro pedagogické pracovníky (PP)

Vzdělávání pedagogických pracovníků by mělo být systematické s konkrétními výstupy a jasným dopadem na kvalitu výuky (párová výuka, mentoring, hospitace). Jazykové kurzy by se měly orientovat na učitele jazyků (posilují a upevňují jazykovou úroveň učitelů), i na učitele především odborných předmětů (např. využití metody CLIL). Nehledě na další důležité oblasti vzdělávání, jako jsou např. ICT kompetence a jejich využití ve výuce.

  • Mobilita žáků a pedagogických pracovníků

Mobilita umožňuje rozvoj a rozšíření znalostí cizího jazyka. Zároveň je ukotvuje v reálném kontextu. Pedagogickým pracovníkům nabízí především možnost udržení profesní úrovně znalostí, pomáhá orientovat se v cizojazyčných zdrojích a aktuálních kulturních i odborných tématech. Žákům mobilita nabízí vzdělávací aktivity, které jsou spojeny s přímým kontaktem s dalšími účastníky projektu, mají řízený průběh a konkrétní ověřitelné výstupy (projekt eTwinnig, projekty Erasmus+).

  • Zvyšování a ověřování úrovně jazykových schopností

Vedle již zmíněné nutnosti zvyšování úrovně jazykových schopností zejména v souvislosti s přechodem do zaměstnání či následnému studiu, musí být zmíněna i šíře jazykových znalostí. Zde je zřejmý požadavek na výuku dalšího cizího jazyka na SŠ, na úrovni alespoň A2 (dle SERR) u maturitních oborů. K ověřování úrovně jazykových schopností pak slouží různé diagnostické a hodnotící nástroje (např. informační systém InspIS České školní inspekce).

  • Rozvoj předmětových týmů (PT)

Ty mají sloužit k základní podpoře pedagogických pracovníků a systematické koordinaci jazykového vzdělávání. PT se mohou zaměřit na podporu personální (rodilí mluvčí, začínající učitelé), materiální (tvorba vlastních výukových, zejména odborných, materiálů), efektivní využívání digitálních technologií, pořádání jazykových soutěží atd.).

Garant oblasti:

Mgr. Lýdie Valešová


 Strategické dokumenty k soudobému pojetí jazykového vzdělávání