Finské školství nabízí rovné příležitosti

Finští žáci se v mezinárodních srovnáních umisťují na špičkách žebříčků, přesto podle časopisu TIME tráví ve škole ještě méně času než žáci v USA a doma se učí nanejvýš hodinu denně. Úspěch tamního školství lze vysvětlit především kvalitní výukou a snahou, aby všichni žáci dosahovali co nejlepších výsledků.

Výsledky šetření PISA napovídají, že je finský vzdělávací systém nastaven správným směrem. V roce 2009 dosáhli finští žáci v přírodovědné gramotnosti nejlepších výsledků ze všech zúčastněných zemí OECD, ve čtenářské a matematické gramotnosti byli druzí nejlepší za vedoucí Koreou. V roce 2006 byli v přírodních vědách nejhorší finští žáci o 80 % lepší než celkový průměr nejhorších žáků v OECD.

Rovné šance pro všechny

Předškolního vzdělávání se v roce 2008 ve Finsku účastnilo 70,9 % dětí, což je po Řecku a Polsku třetí nejmenší podíl v Evropě. Děti mohou od jednoho roku do sedmi let navštěvovat střediska denní péče (päiväkoti), na roční předškolní vzdělávání má právo každé dítě, které dosáhne věku šesti let. Poskytují je buď střediska denní péče, nebo základní školy (peruskoulu).

Povinná školní docházka trvá ve Finsku devět let a je rozdělená do dvou stupňů. Děti ji zahajují v roce, kdy dovrší sedmi let, a končí v šestnácti letech. Na prvním stupni se žáci učí jeden cizí jazyk, na druhém stupni začínají s druhým jazykem.

Zatímco ještě v 60. letech běžely ve Finsku na druhém stupni základní školy dva paralelní vzdělávací systémy, pro nadanější a pro pomalejší žáky, po reformách zahájených v roce 1968 byl zaveden jeden národní systém a v 80. letech přestali být žáci rozdělováni podle schopností do výběrových matematických nebo jazykových tříd. Základní ideou jsou od té doby rovné příležitosti ve vzdělávání a důraz je kladen na zlepšování výsledků všech žáků.

Kvalitní výuka ve škole je základ. Povolání učitele je ve Finsku prestižní, učitelé jsou respektováni a velmi dobře finančně ohodnoceni. Stejně tak laťka při přijímání uchazečů o studium učitelství je nastavena vysoko. Například v roce 2008 se ke studiu učitelství pro základní školy hlásilo 1 258 uchazečů, a přijato bylo jen 123 z nich, tedy necelých 10 %.

Studium je pětileté a každý budoucí učitel musí získat magisterský titul.Středního vzdělání lze dosáhnout i na základě praxe

Ve Finsku se rozlišují dva druhy středních škol, a to střední všeobecně vzdělávací školy (Lukiokoulutus/Gymnasieutbildning) a střední odborné školy (Ammatillinen koulutus/Yrkesutbildning).

Na oba typy střední školy chodí jak žáci vycházející ze základních škol, tak dospělí starší 25 let. Bezprostředně po ukončení základní školy pokračuje ve studiu více než 90 % žáků, v roce 2008 si 51 % z nich zvolilo všeobecné vzdělávání.

Uchazeči o studium na středních všeobecně vzdělávacích školách jsou vybíráni podle výsledků ze základní školy, odborné školy mohou mezi kritéria zahrnout i praxi, popřípadě vstupní testy a testy schopností. Na středních školách se neplatí školné, mohou však vybírat příspěvky na učební pomůcky. O cílech a základním obsahu výuky na středních školách rozhoduje Vládní výbor pro vzdělávání, podle národního základního kurikula si každá škola připravuje své místní kurikulum.

Všeobecné střední vzdělávání mohou žáci absolvovat za dva až čtyři roky, po splnění všech požadovaných kurzů. Studium je zakončeno národní maturitní zkouškou, která se skládá z testu z mateřského jazyka a dalších tří povinných testů, u nichž má žák možnost výběru z druhého národního jazyka (Finsko má dva úřední jazyky – finštinu a švédštinu), cizího jazyka, matematiky a předmětů z oblasti humanitních a přírodních věd.

Studium na odborných školách trvá tři roky, žáci studují podle individuálních studijních plánů. Znalosti a dovednosti žáků jsou hodnoceny po absolvování každého studijního modulu, hodnocení se kromě učitelů účastní i zástupci podniků. Po úspěšném absolvování studia se žákům uděluje certifikát o kvalifikaci. Ten, stejně jako maturitní vysvědčení, opravňuje absolventy ke vstupu na vysokou školu.

Od roku 1994 jsou součástí odborného vzdělávání i takzvané kvalifikace založené na kompetencích, které umožňují dospělým v produktivním věku doplnit si potřebnou kvalifikaci bez toho, aby museli absolvovat formální střední vzdělávání. Kvalifikace se získávají na základě testů způsobilosti, při nichž se hodnotí znalosti a dovednosti získané různými způsoby, především na základě praxe.Učňovství úzce spolupracuje se světem práce

Kromě studia na středních školách mohou mladí i dospělí absolvovat učňovské vzdělávání. Příprava učňů je jednak založena na školním vzdělávání a praxi v podnicích, jednak připravuje uchazeče z praxe na testy způsobilosti. Individuální učební plán sestavují společně žák, zaměstnavatel a obecní úřad, započítává se přitom žákovo předchozí vzdělání a praxe.

Praktická příprava učňů probíhá na pracovišti, teoretické vyučování zajišťují odborné školy, střediska odborného vzdělávání dospělých nebo jiné vzdělávací instituce. Mzda učňů obvykle dosahuje přibližně 80 % mzdy kvalifikovaného pracovníka v daném oboru.

Praktické dovednosti a teoretické znalosti učňů hodnotí společně zaměstnavatel a škola nebo vzdělávací instituce. Největší část zkoušky zaujímá test způsobilostí, při němž učni prokazují dovednosti a znalosti potřebné pro výkon zvoleného povolání. Tento test mohou skládat i lidé z praxe, kteří profesní přípravu neabsolvovali.

Anna Konopásková


 

Zpracováno na základě článků, které byly zveřejněny ve Zpravodaji Odborné vzdělávání v zahraničí č. 3 a 5/2011.

Prameny:'
Finland. November 2010. National system overviews on education systems in Europe and ongoing reforms. Eurydice.
http://eacea.ec.europa.eu/education/eurydice/eurybase_en.php
Levine, Joshua. Finnishing School: How an anti-Tiger Mother approach to education helps Finland turn out a better-than-average workforce. TIME, 2011, April 11, p. 45-46.