UNIV3 - podpora procesů uznávání

Odsouzený Pavel X se narodil v roce 1992. Do svých šesti let byl vychováván spolu s bratrem v běžné funkční rodině. Po rozvodu rodičů byli rozhodnutím soudu oba bratři svěřeni do výchovy otci. Matka v této době totiž začala nadměrně holdovat alkoholu, a nemohla se tudíž o své syny náležitě starat, navíc byla odsouzena k podmíněnému trestu odnětí svobody s nařízenou ústavní protialkoholní léčbou. Otec pracoval jako dělník v třísměnném provozu a na vychovávání synů mu nezbývalo mnoho času, proto se na výchově podílela i babička.
V předškolním věku bylo Pavlovo chování celkem dobré, bez nějakých zvláštností nebo nápadností. V roce 1998 začal navštěvovat základní školu v Praze – Kbelích, ve škole bylo vše zpočátku také dobré, ale to se zlomilo v páté třídě, kdy dostal svojí první sníženou známku z chování, a to za neomluvené hodiny a nevhodné chování ke spolužákům. Za- nedlouho následoval první útěk z domova, ten však trval pouze jeden den a chlapec se vrátil zpět domů. V šesté třídě dostal další sníženou známku z chování za záškoláctví a drobné krádeže ve škole, ale prospěch měl průměrný a učivo vcelku zvládal.
Útěky se ale začaly opakovat s železnou pravidelností. Pavel utíkal z domova ke svému strýci do Ostravy, kde na něj negativně působila jeho rozvětvená rodina. Po návratu domů byl umístěn do Dětského domova se školou s výchovně léčebným režimem ve Slaném, kde dokončil povinnou školní docházku. V průběhu pobytu v tomto zařízení měl několik výchovných incidentů nejen s chovanci, ale i se zaměstnanci domova.
Po dokončení povinné školní docházky mu byla z důvodu kázeňských prohřešků uložena ústavní a ochranná výchova. Byl přemístěn do Výchovného ústavu v Chrastavě, kam jsou umisťování chlapci vesměs ze sociálně problémových a neúplných rodin. Rodiče jejich výchovu nezvládají a chlapci mají problémy s chováním jak ve škole tak i mimo ni. Většina z nich se vedle záškoláctví a neúnosného chování dopouští i nejrůznější trestné činnosti. Mají zkušenosti s drogami a nerespektují základní pravidla sociálních norem. Ke školní práci a vzdělání mají zpravidla negativní vztah. Vzhledem k jejich chování a negativnímu postoji ke vzdělávání jsou zařazování do zvláštních škol, příp. do odborných učilišť.
Součástí výchovného ústavu v Chrastavě je i střední odborné učiliště, kde se Pavel začal učit v oboru stavební výroba. Právě zde se poprvé setkává s návykovými látkami. V partě si vyzkouší jak alkohol, tak marihuanu.
Učební obor ho ale dle jeho slov bavil a studijní výsledky tomu i nasvědčovaly. Studium ale nedokončil, protože byl pravomocně odsouzen k výkonu trestu odnětí svobody. S partou vrstevníků, posilněni alkoholem, potřebovali peníze na drogy a domluvili se na přepadení stánku rychlého občerstvení v Liberci - Pavlovicích. Pro jejich nezkušenost a naivitu na sebe nenechal trest dlouho čekat. Konečný výrok soudu zněl jednoznačně, všichni spáchali trestný čin loupeže. Protože to bylo první setkání jmenovaného se soudem a protože jeho věk byl blízký věku mladistvého, byl mu uložen trest odnětí svobody na spodní hranici zákonné sazby v délce trvání jednoho roku.
První trest vykonal ve věznici ve Všehrdech. Zde bylo jeho chování na požadované úrovni, neměl problémy s dodržováním všech norem upravujících průběh výkonu trestu. Odsouzený si aktivně vytvářel podmínky ke zdárnému propuštění, zapojoval se do brigádnické činnosti. Babička mu přislíbila ubytování a našla mu i práci v místě bydliště. Odsouzený se snažil a za své dobré chování byl podmíněně propuštěn na svobodu.
Hned po propuštění se vrátil k babičce a začal pracovat v místní porcelánce. Práce ho sice moc neuspokojovala, ale díky slibu babičce se snažil vydržet.  Idyla však trvala jen několik málo měsíců. Jmenovaný se opět vrátil do náručí své staré party a začal svůj volný čas trávit po diskotékách a barech. Domů se vracel často až nad ránem a posilněn alkoholem začíná být agresivní i vůči vlastní babičce. Zanedlouho poté přestal chodit do práce. V této době ho opět ovlivnily drogy a alkohol.  Postupně přestává chodit domů, přespává u svých kamarádů a na ubytovnách. Peníze na obživu získává převážně majetkovou trestnou činností.
Další odsouzení na sebe nenechalo dlouho čekat. Spolu s několika „kumpány“ přepadl barmanku baru Tropical ve Varnsdorfu. Bodnou zbraní barmanku ohrožoval na životě a požadoval vydání tržby. Přepadení vidělo několik svědků a ti přivolali Policii ČR. Policisté všechny aktéry přepadení zadrželi a ti vzápětí putovali do vazby do vazební věznice v Liberci. Pro Pavla to znamenalo další odsouzení, tentokrát už byl souzen jako recidivista a byl mu vyměřen trest v délce sedmi let.
Sedm let v lidském životě je pro někoho hodně moc, pro někoho jen krátká doba. Pavel  většinu trestu strávil ve věznici ve Valdicích a ve věznici ve Vinařicích. Většinu trestu byl pracovně zařazen, a tím si vytvořil potřebné pracovní návyky. Rok a půl před propuštěním byl přemístěn do věznice ve Stráži pod Ralskem.
Ve věznici se Pavel začal zajímat, co s ním bude dál a co může nastat po propuštění. Najednou zjistil, že nemá vlastně kde bydlet, babička již zemřela, a práci také žádnou nemá. Shodou náhod se Pavel dostal na pohovor ke speciálním pedagogovi na oddělení pro výkon trestu, který se ve věznici podílel na realizaci projektu UNIV3, v rámci činnosti SOU MAVO EDUCATION. Speciální pedagog Pavlovi nabídl výběr hned z několika částečných rekvalifikací. Nakonec si Pavel vybral „Výrobu knedlíků“ a „Kuchař expedient“, oba kurzy ho moc bavily a úspěšně složil obě závěrečné zkoušky a dostal certifikát.
Tím ale příběh Pavla nekončí, do konce trestu mu zbývá několik měsíců, shodou náhod nebo spíše díky štěstí se dostal ke zkušené sociální pracovnici, která mu zajistila ubytování v Praze. Pavel si sám nechal své certifikáty ofotit a rozeslal je několika potenciálním zaměstnavatelům. Vědom si svého trestního rejstříku v úspěch moc nedoufal. Ozvali se ale hned dva: Knedlíky Láznička v Praze a Nemocnice v Nymburce, která dokonce nabídla i ubytování.
Jak se Pavel nakonec rozhodne, nevíme, necháme to na něm. Ušel ale dlouhou cestu a snad i něco pochopil, Možná měl štěstí na lidi, kteří mu porozuměli a pomohli, nevíme. Snad Pavlovi ta jeho šťastná hvězda vyšla.
Hodně štěstí Pavle…