Pro účel deskripce cílové skupiny programu specifické primární prevence byl vytvořen jednotný klasifikační systém cílových skupin (Miovský, Zapletalová 2005, Miovský et al., 2010, 2012). Tento systém je definován třemi základními dimenzemi: dimenzí věku, náročnosti a instituce. Tento model rozlišuje cílovou skupinu z hlediska věkového kritéria a kritéria institucionálního zázemí, ze kterého skupina či jedinec pochází (základní škola, zařízení ústavní výchovy apod.). Dále dovoluje popsat přítomnost vulnerability skupiny či jedince ke vzniku a udržování rizikového chování, a to na základě detekce sociální či zdravotní zátěže a dalších komplikujících faktorů vzniklých buď bez přímé souvislosti s realizací rizikového chování, anebo jako její následek. (Pacnerová in: Standardy, Pavlas Martanová, ed.,2012) Každý kvalitní program má cílovou skupinu popsánu z pohledu více kritérii.
Prevence dle věku cílové skupiny.
Věkové kritérium (podobně jako kritérium rozlišující pohlaví) musí být kombinováno s dalšími kritérii: např. vzdělání, příslušnost k určité sociální skupině, projevy rizikového chování apod. U dospělé populace je nutno počítat i s kritériem rozlišující profese (např. snadná dostupnost návykových látek pro osoby pracující ve zdravotnictví, návyk na tabák u řidičů MHD… apod.).
Efektivní primární prevence má jasně vymezenou cílovou skupinu, neboť pracuje s výsledky výzkumů zaměřených na prevalenci vzniku rizikového chování. Prevalence je jedním ze základních parametrů v epidemiologii. Udává poměr nemocných jedinců k celkovému počtu jedinců ve sledované populaci. Je vztažena k určitému časovému okamžiku a nejčastěji se vyjadřuje v procentech.
Například se z výzkumů prevalence můžeme dozvědět, že 28,2 % české populace tvoří kuřáci (pravidelní a příležitostní), z nichž ¾ začalo s kouřením do 18 roku věku, tj. nejčastěji v období docházky na základní, střední školu či učiliště. V posledních letech se posun počátků kouření posouvá do věku 13-14 let a kritický pro začínající kuřáky je věk 15 let.
Na základě takovýchto údajů lze efektivně zacílit program primární prevence na takové téma, které je pro děti rizikové (např. v běžné prevenci se v šesté třídě hovoří o riziku kouření a nadužívání alkoholu, v sedmé třídě pak o tvrdých drogách a v sedmé/osmé třídě o rizikovém sexuálním chování). Obecně lze charakterizovat specifika primární prevence vzhledem k věku takto:
- Předškolní věk 3-6 let: prevence zaměřená především na vytváření zdravých životních návyků, zdravých sociálních návyků a zdraví jako nejdůležitější hodnoty. Čím je věk dítěte nižší, tím více je prevence orientována na zdraví. Programy pro předškolní děti řadíme do oblasti nespecifické primární prevence.
- Mladší školní věk 6-12 let: prevence je zaměřená na prohlubování dovedností, jak chránit své zdraví a na předání informací o škodlivosti tabáku a alkoholu, včetně vymezení základních pravidel týkajících se užívání návykových látek obecně.
- Starší školní věk 12-15 let: prevence je zaměřená na rozvoj sociálních dovedností, především interaktivní programy pomáhají dětem čelit sociálnímu tlaku, jsou také zaměřeny na asertivní chování, na zkvalitnění komunikace, na nenásilné zvládání konfliktů, na nácvik odmítání návykové látky, na zvládání stresu, na tvorbu postojů na základě objektivních informací apod. Programy pro tuto věkovou kategorii řadíme do oblasti specifické primární prevence.
- Mládež 15-18 let: prevence je zaměřená na podporu protirizikových postojů a norem, na nabídku pozitivní alternativy trávení volného času, seznámení se s možnostmi řešení obtížných situací (včetně možnosti, kam se obrátit v případě problému spojeného s výskytem rizikového chování, např. s užíváním návykových látek).
- Mladí dospělí 18-26 let: prevence je cílená podobně jako v předcházejících obdobích s větším důrazem na zodpovědná rozhodnutí a s více informacemi o právní odpovědnosti v dospělosti.
- Dospělá populace – nad 26 let: podávání objektivních informací z oblasti drogové problematiky a odbourávání mýtů spojených s užíváním návykových látek.
(volně Standardy, Pavlas Martanová, ed.,2012).
zpracovala Veronika Pavlas Martanová, květen 2014