"Nesmíme v projektu Pospolu promarnit šanci udělat skutečnou změnu ve spolupráci škol a firem,"

říká v rozhovoru Pavel Ešner, tajemník komise sociálních partnerů

Projekt Pospolu byl ukončen k 31. říjnu 2015. Všechny výstupy projektu najdete na Modulu Pospolu na Metodickém portálu RVP.cz na adrese http://pospolu.rvp.cz/. Na uvedeném místě budeme také příležitostně představovat novinky z oblasti spolupráce středních odborných škol a zaměstnavatelů. K odběru novinek se můžete přihlásit na stránce http://pospolu.rvp.cz/prihlaska-newsletter.


Co si sociální partneři od projektu a konkrétně od pilotáže slibují?

Sociální partneři z řad průmyslových firem od projektu Pospolu očekávají zejména to, že na základě výsledků a závěrů z pilotního ověřování spolupráce 25 partnerství firem a škol, dojde ke změně systému odborného vzdělání v technických oborech v ČR. Výsledkem projektu by měly být konkrétní návrhy legislativních změn, které umožní v ČR v co nejvyšší možné míře zavedení prvků duálního vzdělávání. Chceme dosáhnout stavu, kdy bude úzká spolupráce mezi technickými školami a firmami považována nejen za nezbytnou, ale i samozřejmou podmínku ke kvalitní profesní přípravě. 

Proč dnes nefunguje systematická spolupráce mezi firmami a odbornými školami?

Tato spolupráce může dobře fungovat pouze za podmínky vhodně nastavené legislativy, která bude prospěšná pro všechny strany. Motivací pro školy by měl být zvýšený zájem žáků o studium technických oborů. Toho chceme dosáhnout změnou způsobu výuky. Teorie bude probíhat ve škole, praktická výuka ale bude v maximální možné míře probíhat v reálných podmínkách konkrétních firem. Studenti si vyzkouší práci v konkrétní firmě, naučí se výrobní postupy, dodržovat pracovní režim, pracovat v týmu, dbát na bezpečnost práce. Každá změna kvality ale něco stojí, proto musí systém zároveň umožnit firmám, které se na vzdělávání budou podílet, náklady s tím spojené daňově zvýhodnit.

Jak probíhá spolupráce se sociálními partnery v rámci projektu?

Jako tajemník komise sociálních partnerů vidím ze strany členů komise velký zájem o práci na projektu. Zároveň bych ale chtěl zdůraznit, že i očekávání všech zúčastněných jsou značná. Nesmíme proto šanci udělat skutečnou změnu, kterou nám projekt dává, promarnit. Pozitivně vnímám i to, že vedle zástupců automobilového, strojírenského i elektrotechnického průmyslu v komisi aktivně pracují i zástupci škol, státní správy i krajské samosprávy.

Jak snadno podle Vás půjdou změny navržené v projektu prosadit?

Uvědomujeme si, že změnit léta zavedený systém není jednoduché. Tím, že budou v komisi zaznívat názory a stanoviska všech zainteresovaných stran, bychom měli přispět k tomu, aby zásadní strategické kroky projektu byly v souladu s požadavky praxe a projekt nezůstal jen v rovině teoretických úvah. Naším společným cílem je zatraktivnit technické obory, zvýšit zájem mladých lidí o techniku, ve školách vychovávat kvalitní absolventy, kteří najdou dobré uplatnění v praxi. Česká republika je země s vysokým podílem průmyslu na HDP, průmysl nás tedy živí a ještě dlouho život bude. Jinou vizi zatím nemáme. Bez kvalitních a technicky vzdělaných lidí to do budoucna ale nebude možné zajistit.

Proč je pilotáž zaměřena na technické obory?

Jak už jsem naznačil, tak technické obory pro nás byly již od stadia vzniku projektového záměru jednoznačnou prioritou. Je to dáno nejen tím, že právě v nich vidíme největší deficit kvality i kvantity absolventů, ale i tím, že právě technické obory jsou podle našeho názoru nejvhodnější k aplikaci prvků duálního systému. Jsou totiž ve valné většině založeny na znalosti moderních technologií. Je zřejmé, že finanční prostředky ve školství jsou omezené. Školy, které mají žáky na práci na moderních zařízeních připravovat, na ně nemají prostředky a navíc každé vybavení časem zastará.

Bude se pilotáž zaměřovat i na učitele?

Ano, důležitým faktorem, kterému se při pilotáži chceme věnovat, je i problematika vzdělávání pedagogů a zapojení odborníků z praxe do výuky. Jen moderní technologie bez lidí, kteří umí a jsou ochotni své znalosti a dovednosti předávat dále, by mnoho nepřinesla. Víme, že v řadě případů už spolupráce škol firem funguje. Zatím jsou to ale spíše tzv. pozitivní výjimky, které musí často překonávat řadu překážek. Těmito překážkami jsou například lékařské prohlídky žáků, jejich pojištění, zajištění kapacit ve firmách, právní vztah firmy a žáka. Od výsledků pilotáže si slibujeme, že nám tyto překážky dokáže identifikovat. Na jejich základě pak bude možné sestavit komplexní systém opatření, který bude pro ostatní nejen vzorovým příkladem, ale i povinnou normou, která bude mít oporu v legislativě.