Firmám dochází trpělivost, chtějí vlastní školy

15.1.2015 Ekonom -  Průmyslu chybějí kvalitní absolventi technických škol , kraje však do vzdělávacího systému firmy pouštět nechtějí.    

Při cestě do kanceláře Jana Rýdla, spolumajitele strojírenské společnosti Tos Varnsdorf, nelze přehlédnout nově vybudované vzdělávací středisko za několik desítek milionů korun. Školit se sem chodí jak firemní zaměstnanci, tak také dodavatelé a další partneři. Vlastní školicí centrum ale firmě nestačí. Rýdl se chce vrhnout na plnohodnotné vzdělávání českých dětí. Zařadil se tak k dalším byznysmenům, kterým došla trpělivost s absolventy učilišť a odborných škol.

Záměr založit technickou školu loni na podzim oznámil také šéf Jablotronu Dalibor Dědek, dlouhodobě o zřízení vlastní školy usiluje rovněž Miroslav Šabart, generální ředitel strojírenské společnosti Žďas. Firemní střední školy přitom v Česku nejsou žádnou novinkou. Do školství se už vrhly například Třinecké železárny, holding Vítkovice či Škoda Auto.

Výrobní firmy se totiž potýkají s dlouhodobým úbytkem kvalitních absolventů učilišť a odborných středních škol. Na druhou stanu mezi mladými vykazují nejvyšší nezaměstnanost právě čerstvě vyučení. Šéfům firem vadí, že čerství absolventi postrádají motivaci, pracovní morálku, vztah k řemeslu, ale hlavně: škola je nenaučila žádným praktickým dovednostem. „Dnes mají děti všechno vyčteno z knížek, když přijdou do fabriky, koukají jak puk,“ zlobí se Rýdl. A právě to by rádi čeští podnikatelé změnili.

Aby uskutečnili své plány, musejí se nejprve dohodnout s příslušnými krajskými úřady, které celou soustavu středního školství řídí. Kraje totiž většinou nechtějí kvůli všeobecnému úbytku dětí povolit vznik zcela nové školy. Chtějí-li firmy vzdělávat možné budoucí pracovníky, připadá v úvahu pouze možnost, že si pod svá křídla převezmou již školu existující.

O této variantě právě vyjednává šéf Jablotronu Dalibor Dědek s Libereckým krajem. „Dlouhodobě říkáme, že chceme se zaměstnavateli spolupracovat na rozvoji technického školství. Jsem rád, že společnost Jablotron je připravena se na konkrétním projektu podílet,“ říká hejtman Libereckého kraje Martin Půta. Výrobce bezpečnostní techniky s libereckým hejtmanstvím prozatím podepsal memorandum o budoucí spolupráci, jež by mělo vyústit v podpis smlouvy a ve vznik nové elitní střední školy s technickým zaměřením.

Jablotron postupně převezme obory strojírenství, technické lyceum a elektrotechnika na střední průmyslové a technické škole v Jablonci nad Nisou. Naopak jednání mezi krajem Vysočina a společností Žďas, která si chtěla převzít Střední technickou školu ve Žďáru nad Sázavou, dohodou neskončila. Obě strany se nedokázaly shodnout na přijatelných podmínkách. Kraj se nakonec rozhodl školu kvůli nízkému počtu dětí sloučit s jinou.

Komplikacemi prochází také pokus Jana Rýdla ze společnosti TOS Varnsdorf, která usiluje o převzetí technických oborů na Střední škole ve Varnsdorfu. Ačkoli Rýdl založil novou společnost a požádal o zápis do rejstříku škol, rada Ústeckého kraje zápis nové školy nedoporučila. Rýdl tomuto rozhodnutí nerozumí: „Kraj by se měl přece starat o to, aby tu nebyla nezaměstnanost a aby podpořil místní firmy.“ Rada své rozhodnutí zdůvodnila tím, že Rýdlův záměr neodpovídal dlouhodobé koncepci rozvoje školství, což školský zákon kraji umožňuje. Zápis by tak nejspíše neschválilo ani ministerstvo školství.

 Rýdl se proto rozhodl žádost stáhnout a podat ji opětovně v příštím roce. „Nevzdáváme to, zmobilizujeme všechny rozumně smýšlející lidi a budeme znovu jednat,“ říká. Podle tiskové mluvčí Ústeckého kraje Magdalény Hanáčkové se ani hejtmanství k Rýdlovi nestaví úplně zády. Situaci lze totiž řešit prohloubením spolupráce mezi strojírnami TOS Varnsdorf a školou.

Ostatně cestou přímé podpory se vydává celá řada firem, které spolupracují s různými školami, ať už tím, že žákům umožňují praxi na provozu, platí jim stipendia nebo školám dodávají materiál. Této variantě by se nebránil ani Petr Jakubec, ředitel varnsdorfské školy, kterou chce Rýdl převzít. Jakubec se totiž obává, že firemní školy budou prioritně naplňovat zájmy svých vlastníků: „Veřejné školy zajišťují dostupnost vzdělání pro celý region, ne jen pro jednu firmu.“ Proč tedy čeští podnikatelé raději nenavážou hlubší spolupráci s dotčenými školami, jež stejně už nyní podporují?

Podnikatelé se vesměs shodují na tom, že spolupráce je příliš komplikovaná a v poslední instanci to bude vždy zřizovatel, tedy krajský úřad, který o škole rozhoduje. „Takové uspořádání bohužel neumožňuje efektivní a pružné řízení,“ tvrdí šéf Jablotronu Dalibor Dědek. Kdyby totiž chtěl nějakou školu finančně podpořit, peníze by musely projít přes krajský úřad, který nakonec určí, na co se použijí. „Tudy cesta skutečně nevede,“ domnívá se.

Firmy tak chtějí mít nad školami hlavně větší vliv a kontrolu, a to především nad obsahem výuky. Rýdl se například netají tím, že by ve své škole výrazně změnil školní vzdělávací program, který by se více přiblížil německému duálnímu systému, jejž si bere za vzor. Žáky tam totiž firma přímo zaměstnává, ti se pak stávají její součástí a osvojují si její kulturu.

Důraz ale chce Rýdl klást také na praktické dovednosti. Právě ty totiž u nynějších absolventů postrádá. „Když se kluk učí měřit, hned druhý den by si to měl jít vyzkoušet na pracoviště, aby to dostal do ruky,“ představuje si Rýdl.

Zkušenosti z firemních škol ukazují, že se jim propojovat teoretickou výuku s tou praktickou celkem daří. Například střední škola Škody Auto umožňuje svým žákům vykonat praxi přímo ve výrobě automobilů. „Co se naučíme ve škole, si potom hned vyzkoušíme v praxi,“ popisuje fungování školy budoucí autoelektrikář Martin Marek, nyní žák třetího ročníku, který se například dostal na praxi do úseku technického vývoje, do tzv. česany. Nejvíce si cení toho, že bude mít po vyučení zajištěnou práci. Praxe ve škodovácké škole probíhá nejprve v dílnách, starší děti ale chodí přímo do provozu, kde se zapojují i do běžné výroby.

„Chceme, aby se žáci na praxích dostali i ke složitějším operacím,“ zdůrazňuje ředitelka škodovácké školy Dana Maria Staňková. Praxe většinou fungují tak, že žáci pomáhají pod dozorem zkušeného pracovníka plnit denní výrobu. „Líbí se mi, že tam potkám lidi, kteří se se mnou podělí o své zkušenosti,“ pochvaluje si Hubert Odstrčil, student čtvrtého ročníku oboru mechanik-seřizovač.

Nespornou výhodou firemních škol je také fakt, že jejich mateřská společnost je dokáže finančně zabezpečit, poskytnout jim třeba starší stroje nebo žákům nabídnout nadstavbové aktivity, jež jim přinesou zajímavé zkušenosti. Žáci škodovácké školy si například ve spolupráci s vrchními designéry Škody Auto navrhli a postavili prototyp vlastního automobilu.

Podobné příležitosti by žákům nabídl i Jan Rýdl, plánuje například stáže v zahraničních dceřiných společnostech nebo externí přednášky z univerzit.

A vzdělávat by se podle něho měli začít také samotní učitelé odborných předmětů.

Ty by během prázdnin čekaly stáže přímo ve výrobě. Přestože Rýdl plánuje zavést drobné školné a přijímací řízení, pro nadané a schopné studenty připravuje dokonce stipendia. Chce tak studenty motivovat, aby se vůbec šli učit technickým oborům. Strojařina už dávno podle Rýdla není špinavá profese: „Dnes už to není o tom, že by dělník chodil ve špinavých montérkách, dnes už je to náročná a dobře placená práce.“

Jakub Horáček