Prostupnost systémů vzdělávání v Evropě

Stručná zpráva Cedefopu se zabývá snižováním bariér a zvyšováním příležitostí ke vzdělávání. Evropské země usilují o to, aby jejich systémy vzdělávání a profesní přípravy byly flexibilnější, nekonzistentnost však může překážky spíše zvětšovat než odstraňovat. 

Prostupné vzdělávací systémy umožňují žákům snadnější pohyb mezi různými druhy vzdělávání (např. všeobecným a odborným) a mezi různými stupni vzdělávání (např. ze středoškolského vzdělávání nebo učňovství na vysokou školu).

Bruggské komuniké (2010) a strategie Evropa 2020 zdůrazňují, že prostupnost je nezbytnou podmínkou pro moderní evropské systémy vzdělávání a profesní přípravy, které podporují celoživotní vzdělávání a vzdělávání v celé šíři života. Většina vzdělávacích systémů v Evropě je však prostupná jen do určité míry. Vzdělávací systémy mají tradičně oddělené subsystémy (všeobecné, odborné a vysokoškolské vzdělávání), které jsou uspořádány do striktní hierarchie: primární, sekundární a terciární vzdělávání. To funguje velmi dobře, pokud se žák ve své zvolené oblasti a subsystému vydá na předem definovanou cestou. Segmentované vzdělávání vytváří institucionální bariéry, které mohou omezovat možnosti volby při cestě na vyšší úroveň vzdělávání či odbočkách ke studiu různých předmětů na stejné úrovni. Často se žáci musí brzy specializovat a pak je těžké, např. pro žáky v odborném vzdělávání a přípravě (OVP), přejít do všeobecně vzdělávacího proudu nebo kombinovat oba druhy vzdělávání.

Zlepšení přístupu do vysokoškolského vzdělávání

Zlepšení prostupnosti systému vzdělávání je v mnoha zemích spojováno s lepšími možnostmi  přechodu absolventů OVP do vysokých škol. V letech 2006–2010 se však podíl žáků, kteří mají přímý přístup na VŠ, v sekundárním vzdělávání včetně počátečního OVP zvýšil na více než 80 % ze všech zapsaných žáků. Tento indikátor se sice ve 12 zemích zvýšil, ale v 5 zemích poklesl.

Země mají různé strategie pro posílení spojení mezi sekundárním a terciárním vzděláváním. Například Lehre mit Matura v Rakousku a Yrkesveien v Norsku umožňují uchazečům z OVP přejít přímo do odpovídajícího studia na terciární úrovni. Uznávání individuálních zkušeností ze vzdělávání Skutečná prostupnost však musí umožnit žákům přechod do dalšího vzdělávání a stavět na všech druzích jejich předchozího vzdělávání – formálního, neformálního nebo informálního – ať se odehrávalo ve škole, v práci nebo ve volném čase.

V důsledku toho by rozhodnutí o tom, zda někdo může:

  • mít přístup do určitých forem vzdělávání;
  • být připuštěn do specifického kurzu nebo programu;
  • být vyloučen z některých jeho částí;
  • mít výsledky předchozího vzdělávání uznány jako
  • ekvivalent určité kvalifikace;
  • mít právo vykonávat nějaké povolání;

nemělo záviset jen na formálním vzdělání, nýbrž také uznávat výsledky všech druhů předcházejícího vzdělávání. Pro žáky má tento širší pohled na to, co je považováno za relevantní vzdělávání, podstatný význam. Zhodnocuje výsledky vzdělávání získané v průběhu doby a v různém prostředí.

Národní praxe zdůrazňuje uznávání formálních kvalifikací pro účely přístupu nebo přijetí. Osvobození od kurzů nebo programů na základě výsledků předchozího vzdělávání – a tím možnost vyhnout se opakování – je méně obvyklé a akceptované. Např. univerzity obecně udělují přístup, avšak jen málokdy dovolí vynechat část studijního programu díky výsledkům předchozího vzdělávání. Zkušenosti s validací např. ve Finsku, Francii, Norsku, Nizozemsku a Portugalsku však ukazují, že je možné jít tímto směrem. V posledních 20 letech se vyvíjely evropské a národní iniciativy podporující validaci, uznávání a přenos kreditů. Tyto nástroje se postupně spojují s vytvářenými rámci kvalifikací a lze je chápat jako stavební bloky strategie rozvíjení prostupnosti ve vzdělávání.

Evropské iniciativy podporující prostupnost: validace, uznávání, přenos kreditů a rámce kvalifikací

  • Validace je systematicky podporována od roku 2004, kdy byly přijaty Evropske principy validace vysledků neformalniho a informalniho vzdělavani. Po rozsáhlém experimentování v členských státech vydala Evropská komise doporučení o validaci výsledků neformálního a informálního vzdělávání.
  • Uznávání je prováděno dvěma odlišnými způsoby. Sítě akademických uznávacích středisek (Evropska siť národních informačnich středisek pro uznavani akademickeho vzdělani a mobilitu ve vysokem školstvi – ENIC a Narodni informačni střediska pro uznavani diplomů a studia – NARIC) podporují studenty  a instituce v přístupu do vysokoškolského vzdělávání a postupu v něm. Směrnice EU (2005/36) se zaměřuje na vztah mezi profesními kvalifikacemi a povoláními na trhu práce prostřednictvím systémů automatického uznávání (pro architekty a povolání ve zdravotnictví) a všeobecným uznáváním.
  • Práce na přenosu kreditů je vykonávána prostřednictvím Evropského systému přenosu kreditů pro vysokoškolské vzdělávání (European credit transfer system for higher education – ECTS), který je součástí Boloňského procesu, a Evropského systému kreditů pro OVP (European credit system for VET – ECVET), založeného na doporučení Rady a parlamentu EU.
  • Národní rámce kvalifikací (NRK) klasifikují kvalifikace podle soustavy úrovní založených na výsledcích vzdělávání. Úrovně NRK označují, co má držitel certifikátu nebo diplomu vědět, čemu má rozumět a co má být schopen dělat. Evropský rámec kvalifikací (European qualifications framework – EQF) obsahuje všechny úrovně a druhy kvalifikací (všeobecné, odborné a vysokoškolské). Spojením nebo odkazováním NRK k EQF budou žáci a zaměstnavatelé schopni srovnávat kvalifikace udílené doma a v jiných zemích.

Evropské iniciativy musí být realizovány na národní úrovni. Práce na vytváření a zavádění NRK potvrzuje, že země chtějí učinit vzdělávací systémy flexibilnější a prostupnější.

Přibližně 30 evropských zemí vytváří nebo již navrhlo NRK, které obsahují všechny druhy a úrovně kvalifikací. Komplexní NRK ozřejmují vztahy mezi různými druhy a úrovněmi kvalifikací. V mnoha zemích NRK zdůraznil problémy ve vztazích všeobecných, odborných a vysokoškolských kvalifikací. V důsledku toho země hledají různé cesty, jak umístit různé druhy kvalifikací. Například v Německu, Irsku a Litvě kombinují NRK všechny druhy kvalifikací na všech úrovních, včetně vysokoškolských, zatímco Rakousko rozděluje vysokoškolské úrovně do dvou paralelních proudů. Jeden obsahuje  kvalifikace udělované vysokými školami a druhý odborně nebo profesně orientované kvalifikace udílené mimo vysoké školy.

Některé země, např. Finsko, Nizozemsko, Švédsko a Norsko jdou dále a používají své NRK k tomu, aby ukázaly spojení mezi počátečním a dalším vzděláváním. NRK se pravděpodobně stanou klíčovým nástrojem pro identifikaci všech druhů vzdělávacích příležitostí na stejné nebo jiné úrovni. Prostupnost a institucionální reforma

Vztahy mezi OVP a vysokoškolským vzděláváním, institucionální struktury a profily vzdělávání a profesní přípravy významně ovlivňují průchodnost. Studie Cedefopu2 ukazuje, že rozvíjení OVP na

úrovni vysokoškolských kvalifikací (5–8 úroveň EQF) nabírá na rychlosti. Vývoj sahá od vytváření nových institucí, např. Švédsko zavedlo pokročilé odborné vzdělávání na 5–7 úrovni, až po posilování a změnu zaměření současných odborných bakalářských programů. Např. Německo má přes 150 kurzů na odborném bakalářském stupni, které zahrnují praxi a jsou významné pro obchodní a průmyslový sektor. Přístup do profesně zaměřených bakalářských programů vyžaduje absolvování počátečního OVP (duální systém) nebo jinou profesní kvalifikaci a několik let praxe. Dalšími příklady jsou

Brevet de technicien superieur ve Francii, associated degrees v Belgii a v Nizozemsku, Istruzione e formazione tecnica superiore v Itálii a higher certificates v Irsku. Tyto kvalifikace jsou důležité pro zvýšení průchodnosti, protože udělují absolventům OVP přístup do terciárního vzdělávání a zároveň zvyšují jejich cenu na trhu práce. Stírající se hranice mezi OVP a vysokoškolským vzděláváním zvyšují prostupnost. Mají-li se lidé pohybovat vzdělávacími systémy vertikálně a horizontálně, je třeba poskytovat na všech úrovních relevantní vzdělávání. To vyžaduje posílit profesní a odborné prvky v terciárním vzdělávání a plně využít role, kterou mají všeobecné znalosti a transverzální dovednosti a kompetence na všech úrovních OVP. Redukování počátečního

OVP na úzké odborné dovednosti by vážně ohrozilo schopnost lidí pokračovat v celoživotním vzdělávání, a tím by ohrozilo prostupnost.

Pokles prostupnosti

I když již bylo učiněno mnoho pro zvýšení prostupnosti vzdělávacích systémů, existuje nebezpečí, že žáci budou i nadále čelit překážkám na svých vysněných vzdělávacích cestách. Validace, uznávání, přenos kreditů a rámce kvalifikací se jen zvolna stávají stálými rysy evropského vzdělávání. Mnohdy pokrývají pouze části vzdělávacích systémů a paradoxně reprodukují segmentovanou a hierarchickou strukturu, kterou měly přemosťovat. Např. Evropské systémy přenosu kreditů pro OVP a vysokoškolské vzdělávání jsou vytvářeny odděleně, což potenciálně spíše snižuje, než zvyšuje prostupnost. Situace v akademickém uznávání je podobná. Některá centra v sítích akademického uznávání ENIC a NARIC podporují studenty OVP a poskytují informace o kvalifikacích OVP, to však není specifický úkol sítě. Je potřebná systematičtější výměna informací o uznávání kvalifikací OVP napříč Evropou.

Podobné problémy jsou s validací. Země si převážně zvolily vytváření validačních opatření spojených se subsystémy, např. s OVP nebo vysokoškolským vzděláváním. Jen málo iniciativ zdůrazňuje spojení mezi různými subsystémy a institucemi. Výjimkou je Francie, kde všechny kvalifikace registrované v NRK mohou být též udíleny prostřednictvím validace. Problémy s přemosťováním různých částí vzdělávacího systému a odpovídajících institucí se neomezují na veřejný sektor. Dosud nepublikovaná studie Cedefopu o validaci výsledků neformálního vzdělávání v evropských podnicích ilustruje problémy koordinace mezi veřejným a soukromým sektorem. Velká část ze 400 podniků ve studii ustavila validační systém k hodnocení a zaznamenávání kompetencí, v posledních letech však neměly téměř žádnou interakci s veřejnými validačními systémy. Studie poukazuje na potřebu praktického řešení, které by umožňovalo zaměstnancům používat získané dovednosti a kompetence ve vybraném dalším vzdělávání a v novém zaměstnání. Všichni chápou, že různé nástroje by měly fungovat společně. Klíčové spojení mezi podniky a veřejným sektorem v rozvíjení a zavádění evropských a národních validačních iniciativ je zdůrazňováno jako hlavní cíl. Avšak spojení a interakce mezi různými nástroji soukromého a veřejného sektoru mohou být ustaveny až za delší dobu. Téměř naprostá absence kontaktu a komunikace mezi aktéry a institucemi však může být varováním, že věci nefungují tak, jak doufáme.

Propustná mysl

Propustnost se netýká jen institucionálních a byrokratických překážek. Rodinné zázemí je hlavním faktorem ovlivňujícím volbu vzdělávání a kariéry. Studie Cedefopu o přechodu na trh práce (viz s. 4–5 tohoto čísla Zpravodaje) ukazuje, že preference žáků jsou stále silně ovlivňovány vzděláním jejich rodičů. To se týká volby mezi všeobecným vzděláváním a OVP a rozhodnutí, zda pokračovat nebo nepokračovat v terciárním vzdělávání. Studie tvrdí, že tato konzistentní (v posledních desetiletích nezměněná) „reprodukce nerovnosti“ částečně udržuje strukturu vysokoškolského vzdělávání, které je vnímáno jako neflexibilní a s omezenou relevancí. To implikuje slabou mezigenerační mobilitu jak v povoláních, tak v úrovních vzdělávání.

Jaké z toho plyne poučení?

Vytvoření prostupného vzdělávacího systému vyžaduje přemostit subsystémy a snížit bariéry mezi úrovněmi vzdělání a kvalifikací a vzdělávacími zařízeními. Společná zpráva Evropské komise a Rady z roku 2012 říká, že segmentace systémů vzdělávání a profesní přípravy je překážkou v rozvíjení flexibilních vzdělávacích cest. Mnohé země už učinily významné kroky k přemostění mezer mezi různými částmi svých vzdělávacích systémů. Nástroje již mají připraveny, jen je třeba je začít používat. Pokrok je někdy brzděn nedostatečnou koordinací. Strategie, které posilují spojení a podporují synergii mezi evropskými a národními iniciativami jsou také nezbytné.

Rozhodování o úrovni kvalifikace podle výsledků vzdělávání poskytuje reálnou příležitost k tomu, učinit vzdělávací systémy prostupnější a interaktivnější. Plný potenciál výsledků vzdělávání však může být využit jen v úzké spolupráci a dialogu mezi sektory a vzdělávacími subsystémy.

Existuje nebezpečí, že výsledky vzdělávání budou používány různým způsobem ve všeobecném, odborném a akademickém vzdělávání, což by bariéry spíš posilovalo, než snižovalo. Má-li posun k výsledkům vzdělávání podporovat prostupnost, musí existovat jednotná dohoda jako základ pro dialog, porozumění a důvěru. Práce na zavádění NRK a výsledků vzdělávání ukazuje, že jednotné strategie jsou nutné pro úspěšnost dalšího vývoje. Pokud jde o měnící se postoje, může zviditelnění

OVP na terciární úrovni zvýšit mezigenerační mobilitu. To vyžaduje zaměření na celkovou transparentnost vzdělávacích systémů ukazující, že vzdělání může být rozvíjeno v úzkém vztahu se zaměstnáním a kariérou. Ustavení takových viditelných cest vyžaduje systematické odstraňování slepých uliček a překážek. Žáci by si měli být vědomi vertikálních a horizontálních vzdělávacích cest a možností volby.

Prostupnost vzdělávacího systému by měla být ospravedlněna jeho schopností povzbuzovat individuální vzdělávání a nabízet různé vzdělávací cesty. Žáci potřebují mít možnost pokračovat ve vzdělávání po celý život tak, aby se neocitli v bezvýchodné situaci.

Pramen: Cedefop. Permeable education and training systems: reducing barriers and increasing opportunity. Briefing Note. November 2012. Přeloženo s přihlednutim k německe verzi.