P-KAP

„Jak poznat nadané dítě a jak hledat nadání? Těmito otázkami  ve Svobodné chebské škole začínáme,“ jak uvádí zástupce ředitelky Ing. Jindřich Papež. Přístup školy k identifikaci a podpoře nadaných popisuje takto:

Pokud si vezmeme v úvahu třídu, kde počet studentů je již statisticky významný, pak podle Gaussova rozdělení by tato třída měla obsahovat malé množství nadprůměrných dětí, avšak na druhou stranu i děti podprůměrné. Zbytek by tvořily průměrné děti, které nikterak nevybočují svým intelektem či schopnostmi. Nasnadě je otázka, zda tyto nadprůměrné děti jsou nadané či jen vybočují svojí pílí a schopností se učit.

Co tedy zkoumat u dítěte, pokud bychom chtěli zjistit, zdali je nadané, nebo jen pilné: Schopnost řešit danou problematiku, schopnost rozpoznat, co je pro řešení problému důležité umět, schopnost pojmout nutné informace k řešení problematiky a schopnost si tyto informace utřídit v logickém uspořádání. A obecně lze tvrdit, že nadané dítě projevuje zvídavost.

Pro práci s nadanými dětmi, stejně jako pro práci s dětmi s poruchami učení, zavádíme ve skupinách diferenciaci. Ta může být vnější, nebo vnitřní.

Rozdělení do skupin není neměnné

Kontext vzdělávání žáků s nadáním vychází z dokumentů týkajících se společného vzdělávání. Podpora nadaných žáků vyplývá z Gardnerovy teorie mnohočetných inteligencí, opírá se o teorii konstruktivismu a při vzdělávání žáků využívá diferenciaci vzdělávacího procesu.

Vnější diferenciace je rozdělení dětí do skupin dle jejich schopností, nezávisle na věku.  Bohužel, tato cesta je v prostředí školních vzdělávacích programů a v rámci jejich striktního dodržování velmi náročná na vytvoření rozvrhu.  Jedná se o velmi účinnou metodu, která vyučujícího nutí pracovat se skupinami dětí v různých úrovních náročnosti.  Ve skupinách je možno volit problémový způsob výuky, nebo naopak způsob, který klade více důrazu na výklad a procvičení. Tento způsob se snažíme ve větší míře uplatňovat v kombinaci s diferenciací vnitřní.

Vnitřní diferenciace klade vysoké nároky na morálku, autoritu a řídící schopnosti učitele. Výuka s vnitřní diferenciací je daleko náročnější než frontální a mimo jiné vyžaduje i zvýšené úsilí na přípravu materiálů. Dalším nepřehlédnutelným problémem při vnitřní diferenciaci je nebezpečí rozpolcení skupiny na „hloupé“ a „chytré“. Je vhodné, aby tato metoda byla střídána s diferenciací vnější. Učitelé uplatňující vnitřní diferenciaci by si měli uvědomovat možná úskalí této metody.

Obě metody uplatňujeme a střídáme i v návaznosti na předmětové vazby, což znamená, že skupiny s diferenciací vnější nejsou pro všechny předměty stejné, ale jsou vytvářeny dle stávajících předpokladů a výsledků studentů v dané oblasti vzdělávání.

Toto jsou asi nejzákladnější a prvotní cesty, které mohou vést k objevení nadaných dětí a vytvoření podmínek nutných k jejich pohodovému rozvoji v rámci běžné skupiny žáků. Pokud bych chtěl detailně popsat další péči o rozvoj studijních schopností zvídavých dětí, nebylo by to ve stručnosti možné.

Ing. Jindřich Papež, zástupce ředitelky

---

INSPIRACE PRO ŠKOLNÍ AKČNÍ PLÁNY

Inkluze – identifikace nadání a jeho podpora na základě Gardnerovy teorie mnohočetných inteligencí a s využitím diferenciace ve vzdělávacím procesu

Kariérové poradenství – průnik s oblastí KARIPO (osobní rozvoj, profesní orientace, v případě žáků se SVP může být diferenciace a individualizovaný přístup nápomocný i v prevenci předčasných odchodů ze vzdělávání)

Kompetence k podnikavosti, iniciativě a kreativitě – skupinová práce, problémové metody výuky apod. přispívají k podpoře žákovské iniciativy a kreativity a dalších „podnikavých kompetencí“

Foto: Pixabay - fotobanka zdarma (Image by Brenda Geisse from Pixabay)