Liberec: Školní akční plán by neměl být dílem jednotlivce

Střední škola strojní, stavební a dopravní v Liberci patří k těm, které zpracovávají svůj první školní akční plán. Ředitel Jan Samšiňák chce do jeho tvorby vtáhnout maximum pedagogů – úspěšný plán podle něj nikdy nemůže vzniknout jen v ředitelně.

 

Fotolia_81384879_mal

Pokud by se mělo strategické plánování střední školy odvíjet od počtu žáků, je to spíš věštění z křišťálové koule: Letos se na tolik potřebné stavební učební obory tesař a truhlář hlásí dvacet zájemců – znamená to, že se trend nezájmu o řemesla obrací, nebo v dalším roce bude zájemců zase sotva čtvrtina? Střední školy, na rozdíl od „základek“, které si snadno zjistí, jak vypadá demografická situace v jejich spádové oblasti, musejí o žáky bojovat. To ale není podle Jana Samšiňáka, ředitele liberecké Střední školy strojní, stavební a dopravní, rozhodně důvod k tomu, aby na strategické plánování rezignovaly, naopak. Proto aktivity krajského akčního plánování vítá.

Vztah školy a firem se výrazně změnil

Podle ředitele Samšiňáka by mělo být do tvorby ŠAP zapojeno co nejvíc pedagogických pracovníků školy – kdo se podílí na podkladech a účastní se plánování, víc vnímá svůj díl odpovědnosti a zároveň má i větší motivaci k prosazování změn, které jsou v plánu obsažené.Některé střední školy na akčním plánováním láká především možnost navázání projektů se zjednodušeným vykazováním na aktivity zahrnuté v ŠAP. „Já vidím jeho výhody i řadě dalších oblastí,“ konstatuje ředitel Samšiňák.  „ŠAP vnímám jako nástroj, který může vést ke změně uvažování o samotném plánovacím procesu. Formulování priorit a sestavování ŠAP nám pomáhá vypnout ´pedagogický automat´ a opustit zajeté dráhy.  Přemýšlíme o tom, co učíme, jak to máme učit, jaké jsou naše cíle a jakým způsobem k nim máme směřovat. Ujasňujeme si, jaká jsou kritéria, podle nichž poznáme kvalitu našeho směřování, i ukazatele odhalující, jak se daří dosáhnout cíle. Při tvorbě ŠAP si máme možnost uvědomit, jak jsou určité dílčí aktivity zasazené do širšího kontextu, pedagogové dostávají větší prostor k uplatnění svých názorů a nápadů a možnost dovést je do zdárného konce.“

„Dotazník o potřebách školy vyplňoval v prosinci roku 2015 můj předchůdce,“ vysvětluje ředitel, který se své funkce ujal v tomto školním roce. „Když se s odstupem času na dotazník dívám, zjišťuji, že se od té doby dost věcí změnilo. Co se před dvěma lety zdálo jako dobře nastavené a na slušné úrovni, kterou stačí udržovat, dnes otevírá prostor k výraznějšímu posunu,“ dodává.

Jednu z největších změn zaznamenala oblast spolupráce školy s firmami. Zatímco před dvěma lety musela škola vyvíjet velkou iniciativu při navazování kontaktů, teď se situace otočila. „Troufnu si tvrdit, že 3-4krát za měsíc se v ředitelně setkávám se zástupcem nějaké firmy, která nás žádá o spolupráci. Probíhá personální obměna, lidé odcházejí do důchodu a je potřeba doplňovat kvalifikované pracovníky,“ říká Samšiňák a pokračuje: „Firmy už chápou, že sice mohou jednoduše získat levnou pracovní sílu z východní Evropy, ale kvalita práce má určité rezervy. Proto personalisté aktivně vstupují do jednání se školami a využívají všech možností k tomu, aby si u sebe ve firmě ´oťukali´ žáky ještě před získáním kvalifikace v oboru, který by se jim hodil, a mohli se rozhodnout, jestli ho po ukončení školy přijmou. V současné době většina našich žáků nachází své první místo právě ve firmě, v níž absolvovali odbornou praxi. 

Po prvním kontaktu vyjíždí můj zástupce pro odborný výcvik nebo já obhlédnout pracovní prostředí, hovoříme s personalistou i hlavních technologem. Následně se uzavírá smlouva o zajištění praxe nebo části odborného výcviku.“ Na pracovišti je absolvuje například většina žáků strojních oborů. Samozřejmostí je kontakt školy s instruktorem i sledování průběhu praxe či výcviku. „V tomto ohledu jsou mezi velkými a malými firmami jisté odlišnosti,“ konstatuje Jan Samšiňák. „Velké firmy sice skýtají uplatnění v širším spektru vyučovaných oborů, ale prostředí je anonymnější. Menší firmy vybíráme zejména s přihlédnutím ke kvalitám konkrétního pracovníka, který se žákům věnuje.  Umožňujeme jim vykonávat praxi i v místě bydliště, případně v rodinných firmách, pokud nabízejí příslušné obory,“ dodává. Mezi významné regionální firemní partnery patří například RegioJet, Eurovia, Knorr-Bremse, autobusový dopravce BusLine, Magna Exteriors (výrobce plastových dílů pro automobilový průmysl), Česká pošta či Silnice Libereckého kraje. S určitou dávkou nadsázky lze říci, že žáci ze sociálně slabšího prostředí si tak mohou přijít na víc peněž než jejich rodiče.

Současná situace tak otevírá při tvorbě školního akčního plánu prostor pro podstatně širší a komplexnější spolupráci školy se zaměstnavateli včetně zapojení firem do počátečního vzdělávání, než se zdálo reálné ještě před dvěma lety. 

Podnikavost musí být cítit všude

Liberecká SŠSSD získala ve školním roce 2015/2016 titul Podnikavá škola v soutěži Firmičky, kterou vyhlásila Krajská hospodářská komora. V praxi to vypadalo tak, že třída si založila fiktivní firmu a při jejím vedení si žáci prakticky procvičovali všechno, co se naučili v ekonomických předmětech o provozu, ekonomice dopravy, účetnictví atd. Podle ředitele Samšiňáka ale jednorázová soutěž nestačí, aktivity podporující iniciativu, tvořivost a podnikavost musejí prolínat všemi předměty. „Podpora podnikavosti, kreativity a iniciativy jako jedna z povinných oblastí intervencí v ŠAP vyžaduje víc úhlů pohledu při uvažování o tom, jak nastavit podmínky, aby žáci zmíněné kompetence získávali. Podnikavost vyžaduje velký díl odvahy a schopnosti přijmout osobní odpovědnost za svá rozhodnutí.  A to se prosazuje u dnešních žáků dost obtížně. Velmi přitom záleží na osobě pedagoga, na jeho nasazení a schopnosti žáky nadchnout a podpořit,“ říká.

Podobně je tomu s rozvojem tvořivosti a iniciativy. Ne každý hledá sám od sebe nové, originální řešení a dokáže vidět příležitost všude. I k rozvoji těchto kompetencí je často potřeba hledat individuální cesty. Mnozí žáci se podle Samšiňáka bez určitého vedení a bez vytyčení pole pro vlastní iniciativu spíše ztrácejí v bezbřehém prostoru a zůstávají pasivní.

Podpora těchto kompetencí tak obnáší i nejrůznější varianty výchovně vzdělávacích prvků ovlivňujících postoje, sebeúctu, zdravý vztah k autoritě a další „nenápadné“ dovednosti, jejichž osvojení se projeví s určitým časovým odstupem. Ale už diskuse mezi pedagogy o těchto otázkám je podle ředitele prvním důležitým krokem k naplnění cílů této oblasti.  Školní akční plán právě k takovým diskusím dává prostor.

dak, foto: fotobanka NÚV, archiv SŠSSD Liberec

 

Fr


Exkurze V