Výuční list bude důvěryhodnější

13.1.2010    Rodina a škola Zoja Franklová   Závěrečné zkoušky učňů se sjednocují podobně jako maturity. Od tohoto školního roku mohou všechny školy, které mají učební obory, provádět závěrečné zkoušky podle jednotného zadání.

Úroveň zkoušek na jednotlivých školách bude tedy srovnatelná a nebude možné, aby absolventi něco podstatného z oboru neznali. Nové závěrečné zkoušky by tak měly pomoci zvýšit prestiž učebních oborů.

Jednotná zadání se připravují pro každý obor zvlášť a na rozdíl od maturit se týkají odborných znalostí a dovedností. Důležité je, že na obsahu zadání se spolu musí dohodnout učitelé ze škol a zaměstnavatelé v daném oboru. Učni tak budou zkoušeni z toho, co je reálně potřeba pro zaměstnání v oboru. „Pokud budou školy chtít, aby jejich žáci při závěrečných zkouškách uspěli, budou muset každý obor vyučovat na nejmodernější úrovni a víc spolupracovat s podniky,“ tvrdí Dana Kočková z Národního ústavu odborného vzdělávání (NÚOV). Tento ústav má reformu zkoušek na starosti v rámci projektu, na který přispívá Evropský sociální fond.

Zaměstnavatelé budou vědět, co absolventi umí

Návrh na sjednocení zkoušek přišel už před několika lety přímo od zaměstnavatelů, kteří si stěžovali, že se na úroveň absolventů nemohou spolehnout, a kromě toho se jim nelíbilo, že vyučení často nejsou připraveni pro skutečnou praxi v oboru. Proto se podniky často brání přijímat absolventy a tato situace se zhoršuje v době, kdy roste nezaměstnanost. Pod vlivem podnikové sféry by se tedy obsah zkoušek měl víc než dosud přiblížit potřebám podniků a absolventi by pak měli mít větší šanci na dobré uplatnění na trhu práce.

            „Nejvíc je sjednocení zkoušek potřeba u malých škol, kde je nedostatek žáků, takže slučují výuku pro různé obory a nemohou si dovolit moderní vybavení. A když se například žáci v oboru obráběč kovů nenaučí zacházet s číslicově řízenými stroji, tak už se dneska těžko uplatní,“ říká ředitel SŠP strojnické, technické a VOŠ Chrudim František Mihulka, který spolupracuje na přípravě jednotných zadání.

            Podle něho je nejdůležitější, aby jednotné zadání obsahovalo vše, co je skutečným základem daného oboru, to by měli žáci mít zažité. Najít tento společný základ je někdy hodně těžké. Například ve strojírenství mají podniky velmi pestré programy a je velký rozdíl mezi strojařinou, kterou potřebuje automobilka, a mezi klasickou strojní výrobou. Přesto je třeba určitou společnou úroveň nastavit a kromě toho připravit žáky tak, aby byli schopni se naučit novinky. Takové pojetí má také reforma, která ve školství probíhá. „Není správné, aby byli absolventi připraveni jen pro podmínky jednoho konkrétního podniku, to by z nich byli nevolníci,“ myslí si ředitel Mihulka.

Pomoci může prostupnost

Zvýšení kvality výuky v učebních oborech je významné, ale k tomu, aby se do těchto oborů hlásilo víc žáků, je potřeba ještě něco navíc. Proto některé kraje či velké podniky zavádějí systém stipendií, jímž podporují obory, po nichž je poptávka. „Může ale pomoci i lepší prostupnost mezi obory,“ říká ředitel Mihulka na základě vlastní zkušenosti. Jeho škola vznikla sloučením středního odborného učiliště s průmyslovkou. Dneska nabízí obory maturitní i učební z oblasti elektrotechniky a strojírenství, má téměř 700 žáků a na nezájem uchazečů si stěžovat nemůže.

            „Zařídili jsme to tak, že v prvních ročnících probíhá výuka ve všech oborech velmi podobně. Žáci pak mohou přecházet jednak mezi obory s různým zaměřením a také mezi obory učebními a maturitními. Využívá toho asi 7 % žáků a přitom nemusejí dělat žádné rozdílové zkoušky,“ popisuje Mihulka strategii své školy. „Když si v 9. třídě základní školy vybírají obor, tak se nemusejí tolik bát, že se netrefí. Pokud zjistí, že je vybraný obor nebaví nebo na něj nestačí, mohou přestoupit do jiného. A je možné také přejít z učebního oboru do maturitního, když žák zjistí, že na to bude stačit,“ dodává. To je zřejmě také důvod, proč jeho škola v minulém školním roce zaznamenala převis poptávky v učebních oborech.

Žáci musí obhájit svou práci

Nová zkouška pro učně by měla hlavně ověřovat, jestli dovedou prakticky využít to, co se ve škole naučili. Praktická zkouška má tedy probíhat přímo na pracovišti některého podniku nebo v simulovaném pracovním prostředí, které ale musí odpovídat skutečné praxi. Žák má při zkoušce řešit konkrétní problémy a podklady ke svému řešení, jako jsou technické nebo ekonomické výpočty, si připraví u písemné zkoušky. Při ústní zkoušce žáci dostávají také otázky ze světa práce, aby se zjistilo, jestli mají alespoň základní představu o uplatnění v praktickém životě.

            Úplnou novinku představují v některých oborech samostatné odborné práce, které žáci píší během 2. pololetí a obhajují je při závěrečné zkoušce. Samostatné odborné práce zatím nejsou povinné, ale rozšiřuje se počet oborů, které je používají.

            Vše začíná tím, že si žák někdy v pololetí vylosuje téma, na němž pak může přibližně měsíc pracovat. Například v oboru kuchař může jít o téma „kuchyně evropských regionů“ a žák si z něj vybere třeba kuchyni italskou nebo toskánskou, protože tam zrovna nedávno byl s rodiči na dovolené. Jeho úkolem je pak sestavit slavnostní menu. Napřed se tedy inspiruje v kuchařských knihách, může se ale poradit i v hotelu, kde má praxi, nebo také s vlastní babičkou. Pak vymyslí skladbu daného menu a popíše všechny pokrmy. Nakonec si vybere jedno teplé jídlo (předkrm nebo hlavní chod), které má připravit. Koupí k němu všechno, co je potřeba, naučí se ho vařit a svou práci si nafotí. Vlastní fotky nebo obrázky z nějaké kuchařky použije do své samostatné práce.

            Poslední fáze pak nastává při samotné praktické zkoušce. „Při ní žák jídlo uvaří ve dvou porcích a pak ho prezentuje. Jedna porce slouží zkušební komisi k ochutnávání a hodnocení, druhou si může absolvent sníst. A ještě navíc musí při praktické zkoušce obhájit celý svůj postup,“ upřesňuje průběh Táťána Vencovská z NÚOV. „Důležité je, že žáci přitom mohou ukázat, jak pronikli do určité odborné problematiky. Předvedou, že umějí pracovat s informacemi a dokáží prezentovat výsledky své práce,“ dodává Taťána Vencovská.

Jednotné zadání se nesmí vyzradit

Prakticky bude nová závěrečná zkouška fungovat díky novému informačnímu systému na internetu. Z něho získají školy jednotná zadání pro obory, které vyučují, a budou pak odpovídat i za to, aby se obsah zadání nevyzradil před konáním zkoušek. Letos na jaře použily školy zapojené do projektu tento systém poprvé a jejich zkušenosti slouží k jeho vylepšení. V informačním systému bude probíhat i výměna zkušeností mezi školami a zaměstnavateli a bude zde také mnoho informací o nové závěrečné zkoušce pro veřejnost.

            Sjednocení závěrečných zkoušek souvisí se školskou reformou. Školy při ní získávají větší autonomii, a tak se musí nějakým srovnatelným způsobem zjišťovat, co vlastně své žáky naučily. „Pro školy je ale výhodné připojit se k reformě zkoušek, protože tím způsobem mohou prokázat kvalitu své výuky, a tím také svých absolventů,“ domnívá se Dana Kočková z NÚOV.

            Nová závěrečná zkouška by nakonec měla být zavedena celoplošně. Napřed se ale musí všechno důkladně vyzkoušet přímo v praxi. Kromě toho je nutné také upravit legislativu, protože použití jednotných zadání může školám uložit jedině zákon.

Nová závěrečná zkouška

Projekt ministerstva školství, financovaný z Evropského sociálního fondu a z rozpočtu ČR, na starosti ho má NÚOV. Postupně se zvyšoval počet škol, které ověřovaly jednotná zadání při závěrečných zkouškách, v minulém školním roce jich bylo už 250 a v červnu 2010 si to mohou vyzkoušet všechny školy, které vyučují učební obory.