Zdeněk Somr: NSK je největší změna v oblasti kvalifikace od doby Marie Terezie

3. 10. 2011 E15, str. 4, příloha Vzdělávání. V. Poliačik

Před několika lety se začala za aktivní účasti Hospodářské komory ČR v součinnosti s podnikatelskou sférou připravovat Národní soustava kvalifikací (NSK). Dnes již plně funguje v oblasti učňovských oborů a částečně u středoškolských. Nedávno se ministr školství za ni postavil, takže se zdá, že tak jako v jiných evropských zemích bude mít NSK zelenou i u nás. „Národní soustava kvalifikací by měla být centrální celorepublikový standard,“ říká Zdeněk Somr, viceprezident HK ČR, který je jedním z lídrů celého projektu.


* E15: Co vlastně Národní soustava kvalifikací je?
Trochu budu sklouzávat i do Národní soustavy povolání. Jsou to totiž dvojčata svázaná k sobě pupeční šňůrou, byť každé má na starost jiné ministerstvo. Národní soustava kvalifikací je v podstatě aktivita, která má vytvořit v této zemi ve větší míře poprvé popis kvalifikací, tedy toho, co by měl člověk umět, aby mohl získat jinou, respektive lepší práci. Jinými slovy - do NSK revidují popisy kvalifikace přímo zaměstnavatelé. A tím říkají, že takovéto kvalifikace teď anebo v blízké budoucnosti potřebujeme. A soustava povolání popisuje zase povolání. Mimochodem jak vždy upozorňuji, je to největší změna v oblasti kvalifikace od doby Marie Terezie. Ona totiž de facto zavedla první kvalifikace – číst, psát a počítat. Měla to jednodušší, protože mohla vydávat dekrety. My to musíme prosazovat na dobrovolné bázi. Ale ukazuje se, že zájem je.

* E15: Vysvětlete to na příkladu z praxe...
Například popisuje, co je povolání klempíř, tedy, co se od něj očekává, jaké jsou předpoklady na stupně počátečního vzdělání, různé certifikace a tak dál, a zároveň je popsáno, jaká kvalifikace z NSK k tomu náleží. A tam už je popsáno, co by měl člověk umět, aby byl schopen udělat zkoušku, která mu umožní být kvalifikován, tedy úspěšně se ucházet o profesi klempíř. Ale jsou povolání, na která není nárok na počáteční vzdělávání. Například hrobník, jediný způsob, jak se dnes kvalifikovat na tento obor, je udělat si zkoušku podle NSK.

* E15: Daří se NSK uvést do praxe?
Jsme v etapě, kdy mimo vytváření a aktualizování kvalifikací a povolání se snažíme v co nejširší míře tento princip zavést jako základní standard. Už se povedlo to, že vznikla vyhláška, která říká, jestli si někdo chce nechat akreditovat rekvalifikační kurz, což je placeno ze státních peněz, musí takový kurz směřovat ke zkoušce podle NSK. Pokud už taková kvalifikace v NSK je. V podstatě dnes již nejde, aby se někdo jen tak rozhodl, že bude za státní peníze organizovat rekvalifikační kurz. Takže chceme, aby NSK byl centrální celorepublikový standard. Například ministerstvo vnitra již zavedlo, že pokud chce někdo být strážným, nebo detektivem koncipientem, musí mít zkoušku podle NSK.

* E15: Jedná se v tomto případě o státní instituce?
Ne, i v soukromém sektoru. Do tří let nebudete moci být strážným nikde, ani v supermarketu, pokud nebudete mít zkoušku podle soustavy kvalifikací.

* E15: Jak je tento systém propojen se školstvím.
Velmi jednoduše. Jsou to dvě věci směřující k témuž. Počáteční vzdělávání ze svého principu je ale velmi pomalé. Představte si, že se objeví nová technologie, což se dnes děje jak na běžicím páse. Je potřeba ji naučit studenty. První rok píšete učební osnovy a ve druhém vám je na ministerstvu schvalují. Třetí rok přesvědčujete rodiče, aby své dítě na tento obor poslali a pak je tři nebo čtyři roky učíte. Takže až po sedmi letech vyjde absolvent, a to bez praxe, takže ještě rok potrvá, než se zcela bude moci uplatnit. A při děsivém zrychlování technologického cyklu je pravděpodobné, že ona technologie již bude zastaralá anebo zmizí ze světa. Tato pomalost se v řadě odvětví dnes ukazuje jako smrtelná. Naopak, my jsme schopní pomocí požadavků firem napsat kvalifikaci za půl roku. Takže rekvalifikovaný odborník může u firmy nastoupit za jeden až dva roky a u jednodušších profesí za několik měsíců.

* E15: Takže chci-li udělat rekvalifikační zkoušku dle NSK, nemusím předkládat, jak jsem přišel ke svým znalostem. Stačí, že umím.
Ano, přečtete si kvalifikační požadavky, a pokud jste přesvědčen, že je znáte a jste schopen je při zkoušce obhájit, pak vám nic nebrání. Pokud ne, naučte se to sám nebo v kurzu, to je v podstatě jedno.

* E15: Ale pokud budu vyučený kominík a chtěl bych si udělat kvalifikaci na účetního nebo personalistu, tedy úroveň středoškolská, nemohu splnit kvalifikaci bez maturity. Střední nebo vysoká škola není jen o konkrétním oboru, ale i o všeobecných znalostech včetně jazyků.
Ale po splnění zkoušky podle NSK nebudete středoškolák nebo člověk s vysokoškolským titulem. Budete mít certifikát pouze na konkrétní kvalifikaci čili činnost. Konkrétně s účetnictvím jste se trefil do oboru, který je mezinárodně propojen. Certifikaci mají již delší dobu. Například zkoušky jsou u nich rozděleny na tři stupně. Jinak zatím NSK je na úrovni učebních oborů a středních škol.

* E15: A kdy přijdou na řadu vysokoškolské obory?
My jsme ve fázi vytváření a samozřejmě aktualizování středoškolských kvalifikací. Ale co vím, tak lidé v oblasti terciáního vzdělávání se na něco podobného připravují. Pochopili totiž, že bez vazby na trh práce nejsou schopni situaci ustát. Zatím jdou cestou jakýchsi deskriptorů. Čili také, v rámci – nepřesně řečeno – celoživotního vzdělávání, popisují jednotlivé obory tak, aby šly určitým způsobem standardizovat a poté certifikovat. Ale to je ještě běh na dlouhou trať.

* E15: Ale například v IT oborech, právě jak jsme mluvili o pokroku technologií, by středoškolák v určitém případě na konkrétní činnosti mohl nahradit vysokoškoláka...
Samozřejmě. Získal by certifikát na určitou technologii, čímž právě naopak bude kompetentnější než vysokoškolsky vzdělaný odborník.

* E15: Než jste začali vytvářet tyto soustavy, inspiroval vás některý podobný systém ve světě?
Inspirovali jsme se na britských ostrovech, kde dávají velký důraz na systém kvalifikací. Jinak něco podobného se objevuje již v řadě zemí. A v Evropě existuje takzvaný Evropský kvalifikační rámec, kam se zapisují národní kvalifikace a porovnávají se podle daného stupně, čímž zjišťují, do jaké míry jsou srovnatelné. Takže pokud náš zedník je na stejné kvalifikační úrovni jako například v Rakousku, pak není byrokratická překážka, aby tam byl zaměstnán.

* E15: Jaký je váš, respektive podnikatele, pohled na současný vzdělávací systém u nás?
Pokud máte na mysli počáteční vzdělávání, tak máme dlouhodobě pocit, že kvalifikační struktura, která vychází ze škol, neodpovídá potřebám zaměstnavatelského sektoru. Trpíme setrvačností, kdy se stále učí věci, které by chtěli rodiče, aby se jejich dítě učilo nebo studovalo. Jsou na to kapacity ve školství, ale ne u zaměstnavatelů. Musím ale říct, že se to poslední dobou trochu mění a daří se v krajích diskutovat na téma posílení technických oborů či posílení výuky matematiky.

* E15: Zastupujete v Radě pro reformu vysokého školství Hospodářskou komoru ČR. V jaké se nacházíte fázi?
Delší dobu již máme docela jasno. Zabývali jsme se určitými normami v různých zemích a shodli jsme se na tom, že naše situace a problémy nejsou daleko od rakouských a že zákon podobný tamnímu by byl pro naše poměry velmi dobrý. Teď už budou jednání v podstatě politická.