Výukové strategie v praxi pilotních škol

Publikace Výukové strategie v praxi pilotních škol vydaná v říjnu 2011 Národním ústavem pro vzdělávání vychází ze sledování výuky podle pilotních školních vzdělávacích programů ve vybraných 27 středních odborných školách a učilištích zapojených do projektu Kurikulum S. Učitele odborných škol publikace seznamuje s tím, jaké výukové strategie používají učitelé pilotních škol pro rozvíjení klíčových i odborných kompetencí žáků, které metody a prostředky se jim ve vyučování nejvíce osvědčují.

Výukové strategie v praxi pilotních škol je první z řady metodických příruček určených pro učitele odborných škol. Tyto metodické příručky jsou distribuovány po dvou výtiscích všem odborným školám a učilištím zdarma, získat je lze rovněž na vzdělávacích akcích pořádaných NÚV v rámci projektu Kurikulum S nebo stáhnout z webových stránek projektu www.kurikulum.nuov.cz.

Publikace začíná teoretickou kapitolou Efektivní výukové strategie, v níž autor PhDr. Karel Starý, Ph.D. z Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělání shrnuje základní teorie učení v této oblasti. Do přímé výuky jsou zahrnuty jako efektivní tyto výukové metody:

  1. Každodenní opakování.
  2. Výklad nové látky po malých krocích.
  3. Kladení častých otázek žákům.
  4. Vzorové úlohy a cvičení.
  5. Řízené procvičování.
  6. Průběžné zjišťování zvládnutí učiva.
  7. Zajišťování vysoké míry úspěšnosti.
  8. Poskytování strukturované podpory při řešení učebních úloh.
  9. Samostatné procvičování.
  10. Týdenní a měsíční opakování učiva.

Praktické zkušenosti pilotních škol jsou v publikaci rozděleny do několika tematických kapitol, které jsou doplněny citacemi pedagogů pilotních škol.

V kapitole Přechod žáků na střední školu, dovednost učit se, řešit problémy a myslet v souvislostech navrhují učitelé pilotních škol metody, kterými lze řešit pokles úrovně žáků nastupujících do 1. ročníků odborných škol, a to především ve všeobecně vzdělávacích předmětech. Jako účinné řešení navrhují pilotní školy pořádat v 1. ročnících adaptační kurzy pro žáky, zařazovat systematické opakování učiva na základě vstupních testů a analyzovat nedostatky ve znalostech a dovednostech žáků ze základní školy spolu s uplatňováním individuálního přístupu k žákům ve výuce. Účinné je podle nich poskytovat žákům individuální konzultace a doučování podle jejich potřeb. Některé školy nabízejí žákům služby školní psycholožky nebo jiných školních poradenských pracovníků.

Kapitola Motivace žáků, jejich odpovědnost a aktivita shrnuje názory učitelů, kteří se shodují na tom, že je velmi těžké hledat správnou strategii výuky, jež by žáky motivovala k učení a ke snaze být úspěšný. Motivaci žáků podle většiny učitelů pozitivně ovlivňuje mimo jiné osobní příklad učitele a příklady úspěšných absolventů, edukační klima ve třídě a v celé škole nebo aktivizující vyučovací metody a učení se prožitkem. Pomáhají hry a soutěže nebo příprava a vedení hodiny samotným žákem na zvolené téma včetně kolektivního hodnocení.  Učitelé dále doporučují uvádění názorných příkladů z praxe a odkazů na běžný život při probírání učiva nebo střídání jednotlivých vyučovacích metod. Žáky motivuje i individuální přístup, neboť na každého žáka „platí“ něco jiného, a spravedlivé a pozitivní hodnocení žáků; pochvaly a jiná ocenění. Motivující formou výuky je rovněž aktivní účast žáků na přípravě odborných prezentací a výstav pro veřejnost, v soutěžích a různých projektech, na zahraničních praxích pořádaných školou i na exkurzích a besedách s odborníky z praxe.

 

Simulační a situační metody ve výuce na pilotních školách používají pedagogové pilotních škol velmi často, a to v různých oborech a předmětech. Jde o aktivizující metody, jejichž podstatou je analýza a řešení problémů, které mohou existovat ve skutečnosti – v běžném životě nebo v pracovní praxi. Tyto metody umožňují žákům zábavnou formou podílet se na řešení problému, volně vyjadřovat svůj názor nebo jednat. Učitelé se shodují na tom, že simulační nebo inscenační metody je proto třeba používat citlivě s ohledem na žáka a jeho důstojnost. Týká se to především her zaměřených na osobnost žáka a sociální vztahy, které by měl realizovat pouze odborně připravený učitel. Úspěšnost simulačních her také závisí na třídním kolektivu a na postojích žáků k nim, ale většinou tyto hry žáky baví.

Kapitola Rozvoj čtenářské gramotnosti a komunikativních kompetencí žáků poukazuje na klesající úroveň čtenářské gramotnosti žáků, a to i v maturitních oborech, kde mají také někteří žáci potíže se čtením nahlas. Proto se v poslední době stále více věnuje pozornost rozvíjení čtenářské gramotnosti na všech stupních počátečního vzdělávání. Šetření na pilotních školách ukázalo, že učitelé se snaží k rozvíjení čtenářské gramotnosti uplatňovat různé formy práce s textem, využívají učebnice a jiné studijní materiály, snaží se vzbudit zájem žáků o četbu krásné literatury. Žáci mají možnost využít služeb školní knihovny a zapůjčení odborných časopisů a literatury, CD a videokazet s odborným zaměřením. Prostřednictvím odborné literatury se učitelé snaží zvýšit zájem žáků o obor vzdělání; podle některých pedagogů může využívání odborné literatury ovlivnit čtenářskou gramotnost některých žáků více než beletrie.

K rozvoji čtenářské gramotnosti významně přispívají seminární a ročníkové práce žáků (včetně maturitní práce s obhajobou) nebo projekty, kde žáci musí projevit komplexní dovednost pracovat s informacemi a textem (buď se zadanou literaturou, nebo si musí potřebnou odbornou literaturu vybrat sami). Školy také upozorňují na přínos osobního příkladu učitele, tj. jeho aktivního zájmu o krásnou literaturu a schopnost doporučit žákům zajímavou knihu, u učitele odborných předmětů pak hraje roli jeho orientace v nové odborné literatuře.

K rozvoji matematické gramotnosti žáků je podle učitelů třeba nejprve zjistit nedostatky v matematických znalostech žáků a na základě nich zařadit do výuky opakování a procvičování učiva na typově stejných příkladech. Učitelům se dále osvědčuje uplatňovat vzorová řešení elementárních příkladů a soustavná kontrola zadaných úkolů. Pilotní školy doporučují dále zintenzivnit spolupráci s rodiči žáků a nabízet konzultace. Většina pilotních škol se shoduje na tom, že aplikace matematických znalostí v praxi a jiných předmětech zvyšuje zájem žáků o předmět a o učení celkově. Souvislosti matematiky s dalšími předměty, zejména odbornými, a s jejím praktickým využitím je proto potřeba žákům připomínat a poukazovat na ně. Motivující je pro žáky také aplikace matematických znalostí v praxi, vyučující proto často záměrně navozují problémovou situaci ze života, ke které žáci hledají řešení.


Výukové strategie v praxi pilotních škol

Zpracovali: PhDr. Jana Kašparová, PhDr. Karel Starý, Ph.D., Mgr. Gabriela Šumavská

Editor: PhDr. Jana Kašparová

Vydal Národní ústav odborného vzdělávání Praha 2011, ISBN 978-80-87063-42-2

Publikace ke stažení Publikace ke stažení (2,75 MB)