Pedagogové by se měli naučit vzdělávat dospělé

To je jeden ze závěrů kulatého stolu nazvaného Specifika vzdělávání učitelů odborných škol, který se konal v úterý 28. února 2012 v Národním pedagogickém muzeu a knihovně J. A. Komenského v rámci projektu Kurikulum S a kterého se zúčastnilo více než 20 zástupců vysokých i středních škol, Hospodářské komory, Ministerstva zemědělství i Národního ústavu pro vzdělávání. Cílem kulatého stolu bylo hledat odpovědi na otázky: Ovlivňují specifika odborného vzdělání přípravu učitelů odborných i všeobecně vzdělávacích předmětů? V čem ovlivňují školní vzdělávací programy přípravu učitelů? Které pedagogické kompetence by měl získat budoucí učitel odborné školy? Co by se mělo v přípravě učitelů středních odborných škol změnit?

Image

Kulatý stůl moderovala ho Hana Čiháková, která v úvodu zmínila souvislost se specifickým vzděláváním učitelů v odborném vzdělávání a možnosti sítě TT Net, která se vzděláváním učitelů zabývá.

Podoba současné odborné školy

V první prezentaci nazvané Současná odborná škola PhDr. Jana Kašparová (NÚV) stručně představila projektu Kurikulum S, jeho aktivity, cíle a výstupy. Poté se zaměřila na popis současné moderní odborné školy, které dnes poskytují různé typy vzdělání a díky slučování se stávají polyfunkčními moderními školami a některé tak nabízejí širokou škálu oborů. Slučování výrazně ovlivňuje chod školy, ale i složení a zátěž pedagogického sboru. Mění se také cílové klientské skupiny, protože díky zákonu č. 179/2006 Sb. se žáky stávají také dospělí, kteří se vzdělávají v rámci dalšího vzdělávání či rekvalifikací.

Moderní učitel by měl být na svou práci připraven a kromě metodické vybavenosti by měl být schopen plánovat výuku, být kreativní a hlavně by měl být schopen motivovat a vést své žáky. Dr. Kašparová vyslovila obavy, že učitelé nejsou dostatečně připraveni na inkluzi žáků s hendikepem, přičemž základní škola často nedostatečně podchytí problémy, které se pak plně projeví a mnohdy umocní v sekundárním vzdělávání. V rámci projektu Kurikulum S nyní vyšla příručka nazvaná Vzdělávání žáků se zdravotním postižením v odborných školách věnovaná této problematice.


Pedagogové se učí učit i dospělé

ImageV rámci uznávání předchozího učení probíhá zhruba na třetině škol (projekt UNIV) také další vzdělávání. Mění se tedy cílová skupina, se kterou učitelé pracují - rozšiřuje se o dospělé „žáky“. I na takováto specifika by měli být učitelé připravováni. Zátěž pro střední odborné školy představuje také určitý tlak společné maturitní zkoušky, kdy školy posilují všeobecné vzdělávání. Budoucí učitel by měl být připraven nejen na to, jak má učit, ale také na to, jak plánovat výuku, jak pracovat na školním vzdělávacím programu (ŠVP), jak ho obohatit a inovovat. Ze zkušenosti a práce v terénu vyplynulo, že právě práce na přípravě ŠVP stmelila pedagogické kolektivy a že problém mají pedagogové zejména s tím, jak uchopit klíčové kompetence a průřezová témata a jak s nimi pracovat.

Moderátorka Hana Čiháková po úvodní prezentaci připomenula, že právě polyfunkčnost škol představuje pro pedagogy výraznou zátěž, protože se setkávají i s jinou cílovou skupinou, tedy s dospělými. Učitelé musí získávat i lektorské dovednosti, ale také se musí učit projektovat vzdělávací programy. Při práci s dospělými si ovšem mají možnost vyzkoušet věci, které v rámci počátečního vzdělávání nemohou.

Ing. Dagmar Divišová z Hospodářské komory ČR na úvod diskuze zmínila, že demografická křivka se mění, ale zároveň informovala, že zaměstnavatelé školy k ničemu nenutí. V dalším vzdělávání vidí velkou budoucnost, nicméně pokud ho nebudou chtít nabízet školy, díky velké konkurenci na trhu ho nabídnou agentury. Školy se musí přizpůsobit, a pokud to nepůjde, tak si zaměstnavatelé najdou jinou cestu.


Školy se stávají centry celoživotního učení

ImagePodle doc. Dany Linhartová z Mendelovy Univerzity v Brně (Institut celoživotního vzdělávání) by si školy měly uvědomit, že je nutné se stát centry celoživotního učení (CŽU). Nicméně jednoduché to školy nemají a potřebují čas. Budoucí učitelé by totiž měli během studia získávat znalosti z předmětů, které se CŽU týkají (např. andragogika, práce se seniory). Mendelova univerzita upravila vzdělávací program a výše uvedené předměty do studia začleňuje. Velké podniky v jistém slova smyslu školy předběhly, protože mají vlastní kvalitní vzdělávání, vybavení i know-how, které učitelé musí získávat. Nemají ovšem často kvalitní interní lektory. Měly by tedy myslet i na to, že učitelé umějí učit a že taková spolupráce se školou obohatí podnik i školu navzájem. Důležitá je i spolupráce ze strany zaměstnavatelů, které Institut pravidelně oslovuje a obesílá s pobídkou, aby zjistil, v čem podle nich nejsou absolventi dostatečně připraveni pro vstup na trh práce.

RNDr. Danuše Kvasničková (s letitými pedagogickými zkušenosti) do diskuse doplnila, že pro učitele je nezbytná znalost učení v souvislostech a znalost průřezových témat. Učitelé se sami musí naučit, jak to svým žákům zprostředkovat. Apelovala na uplatňování strategie Vzdělávání pro udržitelný rozvoj. Ve vzdělávání chybí např. kurz ekologické výchovy pro dospělé, základy biologie a zaměření na problematiku venkova.

Ing. Ludmila Gočálová z Ministerstva zemědělství zmínila intenzivní spolupráci ministerstva a zemědělských, lesnických a potravinářských SŠ. Dříve bylo MZe zřizovatelem učilišť, v současné době se na MZe věnují dalšímu vzdělávání, podporují školy při zakládání center celoživotního učení. Problém s odborností pedagogů řeší vlastními silami - sami si je školí nebo si přizvou odborníky z praxe. Školy také fungují jako autorizující osoby Národní soustavy kvalifikací. Připravují rovněž určité dílčí (profesní) kvalifikace, o které je zájem ze strany úřadů práce. Ministerstvo zemědělství podporuje spolupráci škol a zaměstnavatelů, podporuje podniky, které umožňují praxi, půjčují techniku atd.


Příprava pedagogů odborných škol

ImagePetr Mach ze ZČU v Plzni ve své prezentaci nazvané Pedagogický pracovník odborných škol uvedl, že příprava učitelů úzce specifikovaných odborných předmětů  je poměrně komplikovaná, což se týká nejen učitelů odborných předmětů, ale také učitelů odborného výcviku a učitelů praktického vyučování.

V průběhu prezentace probíhala diskuse mezi zástupci jiných VŠ, kteří se podíleli o své zkušenosti s tímto typem studia.  Problematika kompetencí by měla být nedílnou součástí vytváření profesního profilu učitele odborných předmětů a odborného výcviku. Mezi profesní kompetence učitele by měly patřit: předmětové (oborové), didaktické a psychodidaktické, pedagogické, diagnostické a intervenční, sociální, psychosociální a intervenční, manažerské a normativní i profesně a osobnostně kultivující ostatní předpoklady.

Profesní profil učitele odborných předmětů není podle dr. Macha jen výčet kompetencí, povinností, požadavků. Jeho součástí by mělo být i jasné formulování realizační složky. Stanovení, za jakých podmínek lze kompetencí dosáhnout, vytvoření těchto podmínek a stanovení dopadu na kariérní postup, tedy kariérní řád. Jasné formulování zodpovědnosti společnosti (státu) za vytvoření podmínek k dosažení požadovaných kompetencí. Nedořešené je i objektivní zjišťování úrovně dosažení požadovaných kompetencí (evaluace procesu). Řadu kompetencí totiž získávají učitelé až v průběhu výkonu své pedagogické praxe.


Prezentace:

Prezentace Jana Kašparové Současná odborná škola zde (222,37 KB)

Prezentace Petra Macha Pedagogický pracovník odborných škol zde (107,48 KB)