Co mohou školy zlepšit při tvorbě ŠVP

ImageZ analýz některých školních vzdělávacích programů lze zobecnit časté nedostatky, které se při tvorbě ŠVP mohou vyskytnout a na které bychom zde rádi upozornili:

  • Především jde o formální přístup k některým všeobecným pasážím v charakteristice ŠVP (např. problematika bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, zabezpečení výuky žáků se speciálními vzdělávacími potřebami).
  • Formálnímu přístup se projevuje i ve zpracování osnov jednotlivých předmětů, často u způsobů hodnocení žáků, kdy není popsáno, na co škola klade důraz, jsou pouze vyjmenovány klasické diagnostické metody.
  • Jednotlivé klíčové kompetence bývají také pouze vyjmenovány, jde tedy o jejich formální výčet. Totéž se vyskytuje u aplikace průřezových témat; v některých ŠVP dochází pouze k jejich výčtu bez vazby na konkrétní učivo daného předmětu.
  • V osnovách nejsou zmíněny mezipředmětové vztahy. A právě na těchto vztazích je budována celá provázanost vzdělávacího programu, která souvisí i se zmíněnou dobrou znalostí celého ŠVP ze strany pedagogů.
  • Výsledky vzdělávání jsou v některých ŠVP formulovány přesně podle RVP, to znamená, že nejsou rozšiřovány, upřesňovány apod. Není to nesprávně, avšak škola nevyužívá možnosti, které dostává. Výsledky vzdělávání formulované rámcově nebo  široce neumožňují na úrovni ŠVP vytvořit si představu o přesném obsahu vzdělávání.
  • Setkali jsme se rovněž s nevyrovnanou kvalitou a rozsahem jednotlivých učebních osnov v jednom ŠVP.

Řádně zpracovaný ŠVP by se měl řídit terminologií z RVP a užívat termín vzdělávání namísto studium (délka a forma vzdělávání). Pro frekventanty doporučujeme používat název žák a nikoli student. Výraz učební obor nekoresponduje se školským zákonem. Užívejme raději výraz obor vzdělání.

Gabriela Šumavská