7. Závěr

Během období zpracování příkladu inspirativní praxe (2010 – 2011) na OU Vyšehrad bylo možné vidět jasné a koncepční plánování vedení školy. Ředitel školy má jasnou představu o tom, co všechno je nutné udělat k tomu, aby jeho škola správně fungovala. V nabízeném materiálu ukazujeme způsob, jak dosáhnout plně kvalifikovaného pedagogického sboru do termínu stanoveného školským zákonem, aniž by byl pominut lidský přístup k zaměstnancům – s každým pedagogem byl veden rozhovor o tom, jakou má představu o svém dalším vzdělávání či doplnění své kvalifikace. Vytvořený plán vzdělávání byl tedy všem kolegům jasný a pochopitelný.

V oblasti docházky žáků do školy a neomluvené absence se škola stále potýká s problémem disciplíny žáků a v některých případech i rodičů. Nicméně snahu podnikat další kroky ke zlepšení situace v této oblasti nevzdává.

Problém naplněnosti školy se zdá být vyřešen. Vedení školy se neustále snaží o vzájemné dobré vztahy jak mezi žáky, tak mezi učiteli. Nepodceňuje také spolupráci se speciálními základními školami a odbornými učilišti podobného charakteru. Pozorně sleduje aktuální dění v oblasti odborného školství a školské politiky, aby bylo schopno pružně reagovat na případné změny.

Celkové prostředí, ačkoli se jedná zatím ještě o nezrekonstruovanou budovu, je ve škole velmi příjemné. Učitelé mají velmi lidský přístup ke všem žákům a mají s nimi velkou trpělivost v řešení jak vzdělávacích, výchovných, tak i osobních problémů. To je mimo jiné důsledek otevřeného řízení školy ze strany ředitele školy a jeho zástupkyň.

Pokud bychom chtěli hodnotit proces autoevaluace, pak je nutné zmínit formální odchylky od doporučeného postupu a zpracování, což je dáno především tím, že školy mají prostor pro individuální tvorbu svých vnitřních dokumentů. Nesmíme však zapomenout, že škola je v procesu autoevaluace na začátku a na další systematický postup v této oblasti se teprve připravuje. Nabízený materiál tak může být inspirací pro podobně zaměřené školy, které řeší obdobné problémy.