Jak vyplývá ze zjištění dvou etap autoevaluace, je dlouhodobou snahou ředitelky JKGO udržet trvale dobrý stav školy. Dle jejích slov by škola při každé autoevaluaci zjišťovala stav té oblasti, ve které by školu „tlačila bota“. Tak by se mohl celý autoevaluační tým efektivně zaměřit jen na cílovou oblast a škola a její zaměstnanci by nebyli zbytečně zatěžováni administrativou. Po zhodnocení výstupů z MATURITY nanečisto se vedení školy rozhodlo soustředit svou pozornost na výsledky vzdělávání svých studentů – především pak na všeobecně vzdělávací předměty. Poslanecká sněmovna schválila v listopadu 2011 úpravu školské legislativy, která znamená, že školy nemusejí zpracovávat zprávu o vlastním hodnocení školy (ta již nebude součástí povinné dokumentace školy dle § 28). Na nově vzniklou situaci reagovalo vedení školy:
„Vítám možnost, vybrat si oblasti k hodnocení, které momentálně budu potřebovat. Mohu se zaměřit na výukový proces nebo na ekonomiku a vybavení školy nebo na vztahy. Nemusím tedy postupovat striktně podle vyhlášky a povinně se zabývat všemi oblastmi, které mi vyhláška vytyčovala. Tím se mohlo stát, že se hodnocení zabývalo vším, ale jen povrchně. Tak se budu moci hlouběji zabývat pro naši školu „důležitějšími" oblastmi a oblasti, které „nehoří", budu moci vynechat. Zatím jsem ještě nepřemýšlela o termínech vlastního hodnocení, ale předpokládám, že si např. na některou z oblastí vyčleníme delší časový úsek a některé oblasti budeme sledovat častěji.“ (ředitelka školy)
„Tuto změnu kvitujeme, neboť konzervatoř je zcela mimořádný typ školy, na který nelze aplikovat shodná kritéria
hodnocení jako u jiných typů středních či odborných škol. Proto volnost ve výběru otázek může lépe vycházet a tím i
mapovat hodnocení profilace naší školy. Oblasti, v nichž spatřujeme
možnosti vylepšení formulace otázek: Materiální
zdroje v podmínkách pro vzdělávání, průběh vzdělávání, výsledky vzdělávání.“
(vedoucí autoevaluačního týmu)
„Pokud má být autoevaluace pro školu účinným nástrojem, je nutné, aby se s ní dalo pružně pracovat podle momentálních potřeb školy. Dosavadní postup byl velmi svazující. Proto vítám, že si nyní budeme moci sami vybírat oblasti, které budeme ověřovat, a dobu, kdy je budeme ověřovat. Navíc naše škola je velmi specifická, proto bylo pro nás dosti obtížné naplnit stávající formu. Určitě budeme nadále sledovat průběh a výsledky vzdělávání, klima školy, výsledky práce školy vzhledem k podmínkám vzdělávání a ekonomickým zdrojům – ale nebudeme to dělat vše najednou v předepsaném období, ale v okamžiku, kdy dané téma bude aktuální.“ (ředitelka školy)
Z rozhovorů s pedagogy i širším vedením školy vyplývá, že autoevaluace není vnímána negativně, jako administrativně zatěžující povinnost, ale jako možnost dozvědět se pozitivní i negativní ohlasy na fungování školy z řad jejích pedagogů, studentů i jejich rodičů. Škola je otevřena všemu novému, nebrání se novým evaluačním nástrojům.