Co vám nabízíme v tomto čísle?
V Hlavní trase se společně zamyslíme nad významem a funkcí autoevaluační zprávy, nad procesem jejího vzniku a její strukturou.
V rubrice Rozhledna nám odpoví na otázku, komu a jak sdělit, co jsme vlastně zjistili. Ubezpečuje nás, že je zcela legitimní, když si škola uchovává řadu informací jen pro sebe, ale přitom s nimi dále pracuje.
V Křižovatce názorů jsme se zeptali dvou ředitelek základních škol na zkušenosti s tvorbou zprávy o vlastním hodnocení školy. V obou případech se původní přístup lidí k autoevaluaci jako k zákonné povinnosti změnil v pochopení důležitosti hodnocení pro rozvoj školy.
Zastávka s legislativou nás seznámí se změnami po přijetí novely školského zákona. Povinnost provádět vlastní hodnocení školám zůstává, o cyklu a struktuře ale mohou rozhodovat samy.
Stopařův průvodce nám ukáže možnosti, jak se dá zjistit klima školy nebo třídy. Představuje dotazníky pro učitele, žáky i rodiče, jejichž příklady najdete také v příloze tohoto čísla.
Rubrika Bezpečný průjezd vysvětluje pojem kultury školy, jeho vývoj a charakteristiku.
Oáza zachytila, ke komu se děti obracejí s průšvihem nebo s úspěchem. Jsou to rodiče, prarodiče, sourozenci, kamarádi, někdy i učitel – hierarchie se samozřejmě věkem mění.
Setkání na cestě nás přivede k pracovní skupině projektu, která zpracovala Doporučení pro zřizovatele k hodnocení škol, a ukáže možnosti využití tohoto dokumentu, např. při vzdělávání zastupitelů.
Cestovní deník představí příklad vlastního hodnocení školy, tentokrát z oblasti základních uměleckých škol.
Cesta kolem světa nás zavede do Anglie a Walesu a seznámí nás se zkušenostmi s hodnocením škol v decentralizovaném školském systému.
V Čerpací stanici najdeme leccos zajímavého, mimo jiné termíny závěrečných krajských konferencí projektu. Dozvíme se, podle čeho se můžeme rozhodovat při volbě evaluačních nástrojů. K evaluačním nástrojům jsou v rámci projektu vytvářeny manuály – seznámíme se s tím, co v nich najdeme. Čeká nás tu informace o výkladovém slovníku pojmů, které se týkají kvality a hodnocení ve vzdělávání. Nechybí ani upozornění na zajímavou publikaci o práci zkušených učitelů a na časopis, který se obsáhle zabývá komunikací ve škole.
Tipy na cestu nás jako obvykle seznámí s tím, co je již v projektu školám k dispozici a co nás všechny ještě čeká.
Obsah tohoto čísla:
Hlavní trasa: Autoevaluační zpráva: nezbytnost, nebo zbytečná administrativa?
Rozhledna: Otázka čtvrtá: Komu a jak sdělit, co jsme vlastně zjistili?
Křižovatka názorů: Bez hodnocení není posun školy k vyšší kvalitě možný
Zastávka s legislativou: Legislativní změny… aneb Jak to dopadlo?
Bezpečný průjezd: Kultura školy
Čerpací stanice: Kvalita a hodnocení ve vzdělávání: Výkladový slovník
Oáza: Sdílený průšvih – poloviční průšvih, sdílený úspěch – dvojnásobný úspěch
Cestovní deník: Na tvorbě doporučení k hodnocení škol se podílejí i sami zřizovatelé
Stopařův průvodce: Jak zjistíme klima ve škole?
Setkání na cestě: Autoevaluace jako obrana proti stereotypu
Cesta kolem světa: Autoevaluace škol v Anglii a Walesu
Čerpací stanice: Celostátní konference a závěrečné krajské konference projektu Cesta ke kvalitě
Evaluační nástroje vytvářené a zveřejňované
Co najdete v manuálech k evaluačním nástrojům?
Nová publikace o zkušených učitelích
Zajímavé čtení o pedagogické komunikaci ve škole
Tipy na cestu: Co je hotovo a co nás čeká… a nemine
Příloha: Zjišťujeme klima ve své škole – nabídka evaluačních nástrojů
